Oznamování přeshraničních transakcí

Samotný  pojem „přeshraniční uspořádání“ není definován a oznámení bude podléhat, naplní-li alespoň jeden z charakteristických znaků uvedených v příloze směrnice. Některé znaky se budou testovat společně s testem hlavního přínosu transakce. Ten bude splněn, půjde-li stanovit, že hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů, které z určitého uspořádání vyplynou, je získání daňové výhody. Existence určitých znaků však bude zakládat povinnost oznámit uspořádání i bez splnění testu hlavního přínosu. Informace poskytnuté na základě oznámení si členské státy budou následně automaticky vyměňovat.

Příklady charakteristických znaků, které budou zakládat povinnost oznámení, pokud bude zároveň splněn test hlavního přínosu:

• Daňový poplatník nebo účastník příslušného uspořádání se zaváže, že bude dodržovat podmínku důvěrnosti, která od něho může vyžadovat, aby ve vztahu k jiným zprostředkovatelům nebo daňovým orgánům neposkytl informace o tom, jak by určité uspořádání mohlo zajistit daňovou výhodu.
• Uspořádání, v rámci něhož účastník podniká vykonstruované kroky, které sestávají z pořizování ztrátové společnosti, ukončení hlavní činnosti takové společnosti a využití jejích ztrát s cílem snížit svou daňovou povinnost, mj. převodem takových ztrát do jiné jurisdikce nebo urychlením uplatňování takových ztrát.
• Uspořádání, které má za účinek převedení příjmu na majetek, dary nebo jiné kategorie příjmů, jež jsou zdaňovány nižší sazbou nebo jsou od daně osvobozeny.
• Uspořádání zahrnující kruhové transakce, které mají za následek pohyb aktiv v kruhu, zejména prostřednictvím zapojení vložených subjektů bez jiné primární komerční funkce, nebo transakcí, jež se vzájemně započítávají nebo ruší nebo mají jiné podobné vlastnosti.

Příklady charakteristických znaků, které budou zakládat povinnost oznámení, i pokud nebude splněn test hlavního přínosu:

• Uspořádání, jehož účinkem může být narušení oznamovací povinnosti podle právních předpisů provádějících unijní právo nebo rovnocenné dohody o automatické výměně informací o finančních účtech, včetně dohod se třetími zeměmi, nebo jež využívá absence takových právních předpisů nebo dohod.
• Uspořádání zahrnující netransparentní právní řetězec nebo netransparentní řetězec skutečných majitelů využívající osoby, právní uspořádání nebo struktury vykazující některé znaky jako např., že nevykonávají významnou ekonomickou aktivitu doloženou přiměřeným personálním zabezpečením, vybavením, aktivy a prostorami.
• Uspořádání týkající se převodních cen zahrnující:

- využití jednostranných pravidel bezpečného přístavu („safe harbour rules“),
- převod těžko ocenitelných nehmotných aktiv,
- vnitroskupinový přeshraniční převod funkcí nebo rizik nebo aktiv, pokud je v období tří let po převodu předpokládaný roční zisk před úroky a zdaněním (EBIT) u převodce nebo převodců nižší než 50 % předpokládaného ročního EBIT, jehož by se dosáhlo, kdyby k uvedenému převodu nedošlo.

Řada otázek zůstává zatím nevyjasněna a bude záležet na rozhodnutí nebo pravidlech členských států. To se týká například sankcí nebo úpravy oznamovací povinnosti, je-li zprostředkovatel v konfliktu s dodržováním mlčenlivosti. V takovém případě leží i oznamovací povinnost na samotném poplatníkovi.

Klíčový je však časový rámec. Nová směrnice vstoupila v platnost 25. června 2018. Členské státy ji musí implementovat do 31. prosince 2019 a aplikovat její ustanovení od 1. července 2020. Oznamovací povinnosti však budou podléhat již uspořádání, jejichž první krok byl implementován po vstupu směrnice v platnost (tedy po 25. červnu 2018). Lhůta pro toto oznámení je 31. srpna 2020. Optikou nových pravidel je tedy třeba posuzovat všechny současné a plánované přeshraniční transakce a posoudit, zda podléhají oznámení.