Peněžní příspěvek zaměstnanci na dovolenou je zdanitelný příjem
V nedávném rozhodnutí Nejvyšší správní soud potvrdil výklad státních orgánů ohledně toho, co lze považovat za nepeněžní plnění plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele. Rozsudek má dopad na osvobození plnění od daně z příjmů a od odvodů sociálního pojištění.
V daném sporu poskytl zaměstnavatel zaměstnanci peněžní příspěvek na dovolenou za účelem pokrytí jeho výdajů prokazatelně vynaložených na tuto dovolenou.
Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) považovala příspěvek vyplacený zaměstnavatelem za zdanitelný příjem zaměstnance, který vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení, protože zaměstnavatel nedodržel nepeněžní formu výplaty, která je jednou z podmínek pro osvobození na straně zaměstnance.
Krajský soud dal za pravdu zaměstnavateli. Uzavřel, že nepeněžní plnění ve prospěch zaměstnance, a tedy osvobozené od daně z příjmů, může mít dvě formy, a to jak poskytnutí zaměstnavatelem pořízené služby či zboží definovaného zákonem, nebo poskytnutí příspěvku na tyto účely, tj. že zaměstnanec si sám pořídí benefit a zaměstnavatel mu pouze poskytne účelově vázané finanční prostředky, ať již zálohově nebo oproti již prokazatelně vynaloženým výdajům. Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala OSSZ kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
NSS se se závěry krajského soudu zcela neztotožnil. Dle něj je podstatou nepeněžitého plnění kromě omezeného účelu i právě ona forma, ve které je poskytnuto. Z povahy věci je za nepeněžité plnění třeba považovat takové plnění, které není poskytováno v penězích, resp. není ani směnitelné za peníze či jiné obdobné prostředky či plnění.
NSS uzavřel, že za nepeněžní lze v tomto smyslu považovat pouze ta plnění, kdy zaměstnavatel hradí peněžní částky osobě odlišné od zaměstnance a jeho rodinného příslušníka (pokud není poskytovatelem rekreačního zařízení přímo zaměstnavatel), a tato osoba poskytne uvedeným určitou výhodu či službu. Jedině tak lze dosáhnout toho, že plnění bude považováno za osvobozené od daně z příjmů, a tudíž nebude vstupovat do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení.
NSS nepovažoval za vhodné podpůrně využít ustanovení zákona o daních z příjmů upravující částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je vydal jeho jménem. V jeho aplikaci brání to, že stojí proti sobě ustanovení, která se vzájemně vylučují: jedno upravuje osvobození zaměstnaneckého benefitu, zatímco druhé vylučuje plnění z předmětu daně z příjmů.
Rozhodnutí NSS potvrzuje výklad státních orgánů, co má být považováno za nepeněžní plnění plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele z pohledu zákona o daních z příjmů pro účely osvobození některých plnění, kde je vyžadována právě tato forma poskytnutí ze strany zaměstnavatele.