Právní úprava sdílených elektrokoloběžek je nedostatečná. Praha zavádí vlastní řešení

Pravidla pro parkování a odpovědnost za sdílené elektrokoloběžky nejsou v zákoně dostatečně upravena. Zákon o provozu na pozemních komunikacích stanoví, že překážku provozu je povinen odstranit ten, kdo ji způsobil. V praxi je však téměř nemožné konkrétního uživatele dohledat a zákon zároveň neupravuje odpovědnost provozovatelů. Obce jsou proto při vymáhání nápravy výrazně limitovány. Stejně tak mají omezené možnosti, jak oblast sdílené mikromobility regulovat vlastní cestou. Regulaci nelze účinně stanovit obecně závaznou vyhláškou, a proto města využívají především smlouvy s provozovateli služeb. Tento přístup však v praxi často nestačí.
 
Praha reagovala na přetrvávající problémy nejrazantněji. Od 1. ledna 2026 zavede nový licenční systém sdílené mikromobility, který umožní využívat vyhrazená parkovací místa za poplatek, ovšem pouze pro sdílená kola a elektrokola. Elektrokoloběžky do systému zahrnuty nebudou, a protože mimo tato místa nebude možné tato vozidla odstavovat, jejich provoz ve městě prakticky skončí. 

Ostatní města volí mírnější přístup. České Budějovice upravily provoz sdílených elektrokoloběžek prostřednictvím smluv s provozovateli, které určují vyznačená parkovací místa a podmínky pro jejich využívání. Ostrava naopak zavedla místní úpravu provozu, která omezuje pohyb elektrokoloběžek v pěších zónách v centru města. 

Zatímco Praha zvolila nejpřísnější formu regulace, ostatní města se snaží sdílené služby spíše zachovat, avšak pod přísnějším dohledem. Jednotná legislativní úprava však nadále chybí, a města si proto hledají vlastní cesty, jak udržet rovnováhu mezi dostupnou mobilitou a pořádkem ve veřejném prostoru. Otázkou zůstává, zda sdíleným elektrokoloběžkám nehrozí stejný osud jako kdysi segwayům – zpočátku vítanému doplňku městské dopravy, který z ulic nakonec téměř zmizel.