Převodní ceny v hledáčku auditora
Leden je tradičně měsícem, kdy se daňové oddělení KPMG zapojuje do ověřování účetních závěrek auditních klientů. Převodní ceny mohou představovat oblast s významným daňovým rizikem. Auditní tým jej vyhodnocuje a poté komunikuje s vedením společností, zejména s ohledem na jeho systémovou povahu.
Typickým tématem bývá propad provozního zisku, respektive zisku před zdaněním. Opatrný přístup vychází z reálných zkušeností: u výrobní společnosti, která vykáže významný propad zisků, nebo vykazuje kontinuální ztráty, a zároveň ve velkém obchoduje se spojenými osobami, je pozornost finančního úřadu zaručena. Pohled správce daně je, že česká výrobní společnost je vždy v pozici smluvního výrobce a ztráta by měla jít na vrub zahraniční mateřské společnosti.
Tento zjednodušený náhled správce daně není žádnou novinkou. Nicméně, v roce 2019 jsme u skupinových výrobců zaznamenali nové, ne zcela jednoznačné situace. Už jenom proto, že výrobní kapacity a cena práce se dostaly na hranu ekonomické únosnosti a ne vždy byly výrobní podniky schopny dodat nasmlouvaná množství. Je otázkou, která strana transakce, zda objednatel nebo výrobce, má související vícenáklady nést.
Dalším trendem je, že výsledky kontrol převodních cen u spojených osob v zahraničí se systémově odráží u českých spojených osob. Účetní dopady těchto změn se promítají do výkazů českých auditovaných společností. Může se jednat o úpravy cenových ujednání a modelů obchodní spolupráce, například zavádění licenčních poplatků nebo plateb za funkce vykonávané v zahraničí, které dříve nebyly odměňovány. Česká daňová správa si je vědoma tohoto trendu a opakovaně dává najevo, že nebude automaticky tolerovat snížení českého základu daně z příjmů z titulu výsledků zahraničních kontrol.
V neposlední řadě se setkáváme s otázkami cenových narovnání a jejich časové a věcné souvislosti s daným obdobím. Také posuzujeme úroveň dokumentace převodních cen či skupinových služeb. To vše s vědomím, že oblast převodních cen je stále prioritním tématem nejen českých finančních úřadů, ale celosvětově.
Auditor tak stojí v první linii při komunikaci rizik v oblasti převodních cen, neboť jako externí autorita se s těmito skutečnostmi setkává jako první. Jeho role je zde zásadní, když rizika identifikuje a iniciuje vnitroskupinovou diskusi o příslušných nápravných opatření.