Quick fixes: Řetězové transakce a přiřazení přepravy
Česká novela zákona o DPH implementující tzv. Quick fixes stále čeká v Poslanecké sněmovně na druhé čtení. Její předpokládaná účinnost se tedy posouvá. Mezitím Evropská komise publikovala vysvětlivky. V březnovém vydání komentujeme řetězové obchody.
O řetězovou transakci se jedná, když se v rámci jediného fyzického pohybu zboží uskuteční alespoň dvě dodání tohoto zboží. Základním pravidlem je, že od daně může být osvobozeno pouze jedno dodání zboží, a to pouze to, k němuž je přiřazena přeprava. Přiřazení přepravy v současné praxi způsobuje obtíže, zejména pokud přepravu zajišťuje prostřední osoba. Quick fixes zavádí zjednodušující pravidlo, které říká, že přeprava bude primárně přiřazena k prvnímu dodání zboží (tj. k dodávce zboží mezi prodávajícím a prostřední osobou). Jedině v případě, že prostřední osoba sdělí prodávajícímu své DIČ vydané členským státem, kde přeprava začíná, bude přeprava přiřazena k dodání zboží mezi prostřední osobou a konečným kupujícím. První dodávka se pak považuje za lokální dodání zboží podléhající DPH dané země. Nicméně i toto zjednodušení může mít svá úskalí a některým z nich se vysvětlivky podrobně věnují.
Vysvětlivky se snaží také najít kritérium pro „zajištění přepravy“, konkrétně, zda je nutné sledovat rizika ztrát na zboží během přepravy, smluvní strukturu zajištění přepravy s dopravcem nebo to, kdo danou přepravu hradí. Posledně zmiňované přitom pro splnění kritéria na zajištění přepravy samo o sobě nepostačuje.
Ohledně organizace přepravy prostřední osobou nebo jejím jménem a na její účet odkazuje Komise ve vysvětlivkách na stanovisko generální advokátky Soudního dvora Evropské unie. To uvádí, že důležité je, kdo nese riziko případné ztráty během přepravy. Sledovat pouze toto kritérium může být v praxi problematické vzhledem k dělení rizik u určitých dodacích podmínek Incoterms. V takových situacích je nejvhodnější monitorovat, který ze subjektů v řetězci podnikne nezbytné kroky k tomu, aby zajistil přepravu – buď vlastními prostředky, nebo smluvním sjednáním přepravy s třetí stranou. Tuto skutečnost je nutné mít řádně zdokumentovanou. Vysvětlivky zdůrazňují, že kritérium, které vychází z toho, kdo danou přepravu hradí, samo o sobě nepostačuje k závěru ohledně zajištění přepravy.
Dále se ve vysvětlivkách uvádí, že prostřední osoba může v podstatě k přepravě zboží zmocnit kohokoli, včetně jakéhokoli článku v řetězci, dokonce i konečného zákazníka. V takovém případě musí být splněny podmínky řádného smluvního ujednání pro zajištění přepravy a je nutné podrobně ošetřit splnění podmínek pro dodání do jiného členského státu Evropské unie. Podobné situace jsou totiž rizikové a je třeba dbát na to, aby nedošlo k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na konečného zákazníka už ve státě zahájení přepravy.
Komise ve vysvětlivkách dále komentuje přerušení přepravy a zajištění přepravy více dopravními prostředky. V takovém případě je důležitá důkladná analýza dané přepravy, zejména s ohledem na to, zda všechny „části“ přepravy jsou nasmlouvané prostřední osobou a zda opravdu jde o jednu nedělitelnou přepravu.
Pro alokaci přepravy k dodání zboží prostřední osobě je důležité sdělení jejího DIČ vydaného státem odlišným od státu započetí přepravy. Forma tohoto sdělení nemá sice předepsanou podobu, nicméně musí být na vyžádání předloženo správci daně. Komise proto doporučuje mít v každém případě k dispozici písemný důkaz o tom, že ke sdělení daného DIČ skutečně došlo, a to v elektronické nebo jiné podobě.