Rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci Deister Holding a Juhler Holding
Na konci roku 2017 vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dlouho očekávaný rozsudek ve věci Deister Holding a Juhler Holding. Jednalo se o spojený proces zmíněných holdingových společností týkající se aplikace směrnice EU o mateřských a dceřiných společnostech. Spor se vedl také o jednu ze základních svobod EU, a to svobodu usazování. Jak pravidla směrnice EU, tak i pravidla svobody usazování byla ve výše zmíněných případech popřena německým zákonem proti zneužívání daňových předpisů.
Německý správce daně odepřel možnost osvobození dividend vyplacených německými dceřinými společnostmi jejich mateřským holdingovým společnostem se sídlem v jiných členských státech EU. Osvobození nebylo možné s odkazem na tehdy platná německá pravidla proti zneužívání daňových předpisů. Vlastníkem holdingových společností totiž byly osoby, na které by se osvobození dle směrnice nevztahovalo, pokud by jim dividenda byla vyplácena přímo a ne prostřednictvím holdingových společností. Společnosti se proti těmto závěrům odvolaly s odkazem na splnění pravidel pro osvobození dle směrnice a na svobodu usazování.
SDEU dospěl k závěru, že německá opatření, která obecně vylučují určitou skupinu daňových poplatníků z nároku na osvobození dle směrnice, nejsou v souladu ani s ní, ani se svobodou usazování. Soudní dvůr jako jeden z argumentů uvedl, že speciální vlastnické struktury a existence holdingových společností samy o sobě nejsou indikátorem získávání daňových výhod. Opatření, která by mohla zakázat osvobození dle zmíněné směrnice, by tudíž měla být velmi specifická a cílená na konkrétní případy. Existence německých opatření byla také v rozporu se svobodou usazování, neboť mohla vést k preferenci daňových poplatníků uskutečňovat svou ekonomickou činnost i v jiných členských státech EU.