SDEU: důkazní břemeno v případě fúze leží na daňové správě
Zajímavou otázku řešil na začátku března Soudní dvůr EU v případu Société Euro Park Service (C-14/16). Ve sporu šlo o to, zda je nutný předchozí souhlas správce daně pro možnost odložit zdanění kapitálových zisků při přeshraniční fúzi a zda poplatník a priori musí dokazovat, že transakci provedl s validními ekonomickými důvody. Soud rozhodl ve prospěch daňového poplatníka.
Podle francouzské legislativy bylo získání souhlasu při přeshraniční fúzi podmíněno splněním určitých podmínek, zatímco v případě vnitrostátní fúze byl odklad zdanění přiznán automaticky. V konkrétním případě daňový poplatník o předchozí souhlas nepožádal a odložení zdanění uplatnil. Francouzská daňová správa doměřila daň včetně sankcí s odůvodněním, že společnost předem nepožádala o udělení souhlasu a že k přeshraniční vnitroskupinové fúzi neexistovaly řádné ekonomické důvody. Francouzská daňová správa konstatovala, že transakce byla provedena za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem či daňového úniku, aniž by případ podrobněji analyzovala a svá tvrzení doložila.
Francouzská vláda postup obhajovala s odvoláním na článek 11 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 90/434/EH o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států. Na základě tohoto článku může členský stát odmítnout výhody ze směrnice, pokud je zjevné, že hlavním nebo jedním z hlavních cílů transakce je daňový únik nebo vyhýbání se daňovým povinnostem.
SDEU ovšem konstatoval, že zmíněný článek je třeba vykládat tak, že daňová správa musí každý jednotlivý případ podrobit analýze a sama dokázat, že cílem transakce je výlučně daňový únik či vyhnutí se daňovým povinnostem. SDEU došel k závěru, že lokální požadavek francouzské legislativy, aby společnosti předem žádaly o souhlas a v žádosti samy předkládaly věcné argumenty pro validní, ekonomické důvody fúze, jde nad rámec směrnice.
Jako pozitivní vnímáme vstřícný postoj SDEU k daňovému poplatníkovi ve sporu s daňovou správou. Správce daně podle něj nemůže argumentovat možným či hrozícím daňový únikem nebo vyhýbáním se daňovým povinnostem bez důvodného podezření a měl by být schopen dostatečně podložit podezření důkazními prostředky. Slovy SDEU „příslušné orgány se při ověření, zda dotčená operace sleduje cíl daňového úniku nebo vyhnutí se daňovým povinnostem, nemohou omezit na použití předem určených obecných kritérií, ale musí provést v každém konkrétním případě celkový přezkum této operace“.