SDEU k nároku na odpočet DPH v situaci, kdy se dodavatel vydával za jinou osobu

Jednalo se o případ v Německu, kdy kupující pořídil ojetý osobní automobil od prodávajícího (dodavatel A), který se nicméně vydával za jinou osobu (dodavatele B), a to s vědomím této osoby. Dle vystavených faktur se jednalo o dva prodeje, kdy dodavatel A nejprve prodal automobil dodavateli B za nižší částku a ten jej následně prodal kupujícímu za vyšší částku. Kupující uplatnil nárok na odpočet ve výši DPH, kterou zaplatil. Státu nicméně vznikla daňová újma ve výši rozdílu DPH mezi prvním a druhým prodejem, neboť dodavatelé A a B se dopustili daňového podvodu (DPH na výstupu odvedl pouze dodavatel A). Kupující nebyl do podvodu vědomě zapojen. 

SDEU již v minulosti judikoval, že nezávisí na tom, zda osoba, která byla zapojena do daňového úniku, z něj má daňovou nebo ekonomickou výhodu. Důležitý je prvek vědomosti.

Dále se soud odkázal na dosavadní judikaturu a vyzdvihl požadavek povinnosti péče řádného hospodáře pro osoby povinné k dani. Daňové subjekty by se měly ujistit při každém přijatém zdanitelném plnění, že se nebudou podílet na daňovém úniku. Kupující si měl tedy ověřit totožnost svého smluvního partnera, díky čemuž by se mohl dozvědět o existenci daňového úniku.

SDEU konstatoval, že nárok na odpočet je možné odmítnout, pokud plátce měl nebo mohl vědět o existenci daňového úniku v rámci obchodního řetězce, jehož byl účastníkem. Celý nárok na odpočet může být odmítnut nehledě na to, že škoda vzniklá státu v rámci daňového úniku je nižší než sporný odpočet. 

Rozsudek přináší částečný průlom do principu neutrality systému DPH. Útěchou může být pouze fakt, že dle SDEU musí předkládající německý soud ještě došetřit, zda kupující o existenci úniku na DPH opravdu vědět měl a mohl. Bude zajímavé sledovat, jaký postoj k rozsudku zaujme česká finanční správa.