Sporné otázky v uplatnění odpočtů z titulu R&D
Nejvyšší správní soud (NSS) vydal dne 22. června 2022 zajímavý rozsudek týkající se uplatnění odpočtů na výzkum a vývoj. Vyjádřil se ke dvěma sporným bodům: souběhu dotace a uplatnění odpočtu a také k nutnosti umožnit správci daně odnést si technickou dokumentaci k projektu R&D či její kopii pro účely ověření prvku novosti.
V otázce souběhu dotace a uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj v rámci jednoho projektu NSS zdůraznil, že současná legislativa tuto možnost připouští, ovšem nesmí jít o shodné náklady. Náklady projektu, kterých se dotační podpora netýkala ani zčásti, proto mohly být uplatněny v rámci odpočtu z titulu R&D.
Při posuzování, na které nákladové tituly se podpora v rámci dotace vztahuje, je podstatný obsah rozhodnutí nebo smlouvy o poskytnutí dotace. Tam je vymezený předmět dotace a rozsah i účelové členění poskytnutých finančních prostředků. NSS tak došel k závěru, že není rozhodující, které nákladové položky byly z dotace fakticky uhrazeny, jak se i chybně domníval daňový subjekt. Rozhoduje to, které položky smlouva o poskytnutí dotace vymezila jako uznatelné náklady.
U druhé otázky soud posuzoval, zda daňový subjekt dostatečně prokázal přítomnost ocenitelného prvku novosti či vyjasnění výzkumné nebo technické nejistoty v rámci jednoho ze svých projektů R&D. Daňový subjekt i přes opakované výzvy neodevzdal kvůli obavám o své know-how daňovým orgánům příslušnou technickou dokumentaci k projektu a ani její kopii. Uvedl pouze, že veškeré podklady jsou daňovým orgánům k dispozici v sídle společnosti.
NSS byl nekompromisní a uzavřel, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ve vztahu k prokázání prvku novosti. Při prověřování odpočtu během daňové kontroly tedy subjekt musí správci daně zpřístupnit relevantní dokumentaci.