Tuzemská úprava DPH je v rozporu se směrnicí EU

V prvním projednávaném případě (8 Afs 252/2016) daňový subjekt odesílal zboží mimo Evropskou unii. Domníval se, že dodání jsou osvobozena od daně jako vývoz zboží, a tudíž z těchto transakcí neodváděl DPH. S tímto postupem však správce daně nesouhlasil. Dle něj nebyla splněna jedna z podmínek pro uplatnění osvobození – propuštění zboží do zákonem vymezeného celního režimu. Nestačilo, že subjekt předložil důkazy o faktickém odeslání zboží do třetí země. Správce daně rozhodl, že nebyly splněny kumulativní podmínky pro uplatnění osvobození od daně. 

Na základě tohoto případu položil NSS Soudnímu dvoru EU otázku, zda je vnitrostátní úprava DPH v souladu s unijním právem. Jak plyne ze závěru SD EU, nárok na osvobození od daně propuštěním do příslušného celního režimu podmínit nelze. Stačí, aby plátce prokázal, že uvedené zboží bylo skutečně dodáno do třetí země.

Druhý rozsudek (10 Afs 71/2016) se týkal případu společnosti A-PACK CZ. Také v tomto případě NSS rozhodl ve prospěch daňového subjektu. V souladu s rozhodnutím SD EU potvrdil, že plátce DPH může provést opravu základu daně, pokud mu dlužník nezaplatí zčásti či zcela spornou částku, třebaže tento dlužník posléze přestane být plátcem DPH.

Na první kauzu již nyní reaguje připravovaná novela zákona o DPH s plánovanou účinností od 1. ledna 2020. V novém znění bude vypuštěna podmínka propuštění zboží do celního režimu a zároveň přibude možnost prokázat osvobození od daně při vývozu zboží také jinými důkazními prostředky než celním prohlášením. Prozatím však není jasné, jak se čeští zákonodárci postaví k druhému rozsudku, kde je stávající právní úprava nepochybně v rozporu se směrnicí EU.