Vrácení DPH i z neuhrazených pohledávek za neplátci?

V reakci na starší rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci Enzo Di Maura (C-246/16) rozšířila od 1. dubna 2019 novela zákona o DPH okruh případů nedobytných pohledávek, u nichž lze opravit původně odvedenou DPH. SDEU v nedávném rozsudku týkajícím se české společnosti A-PACK CZ (C‑127/18) však konstatuje, že ani tato úprava není dostatečná a že český zákon je v rozporu s evropskou směrnicí a základními principy DPH.

SDEU se v kauze společnosti A-PACK CZ zabýval otázkou, zda je ustanovení českého zákona o DPH, které neumožňuje provést opravu základu daně u nedobytné pohledávky v případě, kdy dlužník přestal být plátcem DPH, v souladu s evropskou směrnicí o DPH. 

Společnost A-PACK CZ požádala o vrácení DPH z nedobytné pohledávky za odběratelem v insolvenčním řízení. Česká finanční správa vrácení DPH zamítla s odůvodněním, že oprava není dle české právní úpravy možná, protože odběratel přestal být v mezidobí plátcem. Proti rozhodnutí se společnost odvolala a případ se následně dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten se dotázal SDEU, zda je předmětné ustanovení českého zákona o DPH, které pro opravu DPH požaduje, aby dlužník zůstal plátcem DPH, v souladu se směrnicí.

SDEU uvedl, že členský stát může omezit navrácení DPH z neuhrazených pohledávek pouze z důvodu nejistoty jejich uhrazení. Požadavek, který podmiňuje opravu základu daně tím, že dlužník nepřestal být plátcem DPH, však nejistotu nezohledňuje. Naopak to, že dlužník v rámci insolvenčního řízení přestal být plátcem DPH, je skutečnost, která může nasvědčovat tomu, že nezaplacení je definitivní. SDEU uzavřel, že ustanovení českého zákona o DPH v souladu se směrnicí není. V obecné rovině totiž není možné, aby byl plátce DPH v pozici věřitele zatížen daní z přidané hodnoty, kterou od svého zákazníka neobdržel.

Přestože se případ společnosti A-PACK netýkal přímo dlužníků neplátců, domníváme se, že na základě výše uvedeného rozsudku existuje i významný potenciál pro věřitele (plátce DPH) čelící insolvenci svých zákazníků, konečných spotřebitelů, kteří nejsou plátci DPH. Oprava DPH by měla být i v těchto případech možná. Na výše zmíněný rozsudek bude muset česká legislativa reagovat, jelikož stávající právní úprava je nepochybně v rozporu se směrnicí.