Úprava převodních cen a dopady v oblasti DPH
Soudní dvůr EU potvrdil, že částky fakturované mezi propojenými společnostmi za služby vypočítané podle metodiky OECD podléhají DPH. Pokud mateřská firma poskytuje dceřiné společnosti služby spojené s provozní marží, jedná se o zdanitelné plnění. Daňová správa navíc může požadovat další doklady k prokázání existence služeb a jejich vazby na činnost firmy.
Rumunská společnost Arcomet (Arcomet) se zabývá pronájmem jeřábů. V daném případě její mateřská společnost v Belgii pro ni vyjednávala smluvní podmínky. Arcomet pak v Rumunsku realizovala samotné nákupy a pronájmy. Převodní ceny mezi nimi byly nastaveny tak, aby provozní marže dceřiné společnosti, tedy Arcometu, byla v souladu s mezinárodními pravidly dle metodiky OECD pro daně z příjmů právnických osob.
Společnost Arcomet uzavřela s mateřskou společností smlouvu, dle které se mateřská společnost zavázala převzít většinu obchodních povinností, jako jsou strategie a plánování, sjednávání rámcových smluv s externími dodavateli, vyjednávání podmínek smluv o financování, řízení kvality a bezpečnosti a jiné. Dále se mateřská společnost zavázala nést hospodářská rizika spojená s činností své dceřiné společnosti.
Na druhé straně se Arcomet zavázal nakupovat a vlastnit všechny výrobky nezbytné k výkonu činnosti a nést odpovědnost za jejich prodej a pronájem. Na konci roku byla dle smlouvy vystavena dorovnávací faktura v závislosti na skutečně dosažené provozní marži společnosti Arcomet Rumunsko.
V průběhu zkoumaného období dosáhl Arcomet vyšší ziskovosti a mateřská společnost vystavila roční dorovnávací fakturu. Předmětem sporu bylo, zda fakturovaná částka je předmětem DPH, či nikoli.
Soud zdůraznil, že pro odpověď je klíčové, jaký právní vztah panuje mezi poskytovatelem a příjemcem. A dále že odměna musí odpovídat skutečné hodnotě poskytnutých služeb.
V dané situaci byl právní vztah doložen uzavřenou smlouvou. A z předložených skutečností vyplývalo, že přijaté služby měly vliv na provozní marži Arcometu, například z důvodu úspor získaných díky aktivitám mateřské společnosti. Odměna tedy představovala skutečnou protihodnotu za přijaté služby.
Pokud jde o námitku, že fakturovaná částka má „pouze“ upravit provozní marži dceřiné společnosti pro účely přímého zdanění, soud nesouhlasí. Podle něj vše svědčí ve prospěch existence poskytnutých služeb bez ohledu na to, že převodní cena je nastavena pro účely přímého zdanění.
Dle soudu nemá na výše uvedený závěr vliv ani skutečnost, že odměna je proměnlivá a závisí na výsledku dceřiné společnosti. Odměna není nahodilá ani obtížně vyčíslitelná či nejistá. Její podmínky jsou dle přesných kritérií stanoveny předem.
Situaci, kdy by dceřiná společnost požadované marže nedosáhla, soud blíže nekomentoval.
Soud dále konstatoval, že daňová správa může kromě faktury požadovat i předložení dalších důkazů přijetí a využití služeb, pokud je to nezbytné a přiměřené. Nelze odepřít nárok na odpočet DPH pouze proto, že faktura nesplňuje určité formální požadavky, pokud disponuje všemi údaji potřebnými k ověření splnění věcných podmínek pro uplatnění odpočtu DPH.
Pro DPH tedy není rozhodující že primárním důvodem k úpravě převodních cen jsou přímé daně (daň z příjmů právnických osob). Je vždy nutné finanční toky posuzovat také z pohledu DPH a zkoumat, zda za jejich výplatou stojí poskytování plnění pro účely DPH, či nikoli (v daném případě poskytování služeb).