Úrok z úroků v daňovém řízení

Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku potvrdil, že za pozdě přiznané a vyplacené úroky z neoprávněného jednání správce daně náleží daňovým subjektům kompenzace – opět v podobě úroku z neoprávněného jednání správce daně. Jeho roční výše do konce roku 2020 činila 14 % + repo sazba ČNB.

Daňový spor s sebou kromě řízení a nákladů na něj nese i značný zásah do cash flow daňových subjektů – doměřenou daň je totiž obvykle nutné uhradit do 15 dnů od rozhodnutí o odvolání. Po celou dobu soudního sporu tedy finanční úřad mívá k dispozici nemalé finanční prostředky. Pokud soudy rozhodnutí o doměření daně zruší, náleží daňovému subjektu kromě vratky zaplacené daně rovněž úrok z neoprávněného jednání správce daně (po novele k lednu 2021 úrok z nesprávně stanovené daně). Úrok se má v takovém případě přiznat automaticky, ale v praxi tomu tak vždy není. Daňový subjekt tak může čekat další spor – tentokrát o přiznání těchto úroků.  

V nedávném rozsudku se soud zabýval otázkou, zda by po úspěšném soudním sporu o přiznání úroků měla náležet daňovému subjektu další kompenzace v podobě úročení pozdě přiznané a vyplacené částky úroků. Základem sporu bylo vrácení darovací daně po podání dodatečného daňového přiznání. Po soudním přezkumu bylo společnosti vráceno přibližně 100 milionů Kč. Správce daně se však zdráhal přiznat z této částky úrok ze svého neoprávněného jednání, který za více než dva roky dosáhl částky přes 35 milionů Kč. I tento spor společnost vyhrála a v roce 2019 jí byl na základě soudního rozhodnutí úrok přiznán. S tím se však nespokojila a žádala po správci daně uhrazení „druhého“ úroku za dobu, po kterou nemohla s „prvním“ úrokem nakládat.  

Nejvyšší správní soud si tak položil otázku, zda: „Lze úročit úroky z neoprávněného jednání správce daně?“. Odpovědí na ni je jednoznačné ano – pokud správce daně dvakrát neoprávněně jednal vůči dvěma různým částkám (jednak původní jistina, jednak prvně předepsaný úrok), nemůže tento dvojí nesprávný postup kompenzovat předepsáním jediného (prvního) úroku. Přiznání úroků nijak nebrání ani tzv. zákaz anatocismu (zákaz úročení úroků), kterým finanční správa argumentovala. 

Ne všechny spory o „úrok z úroků“ však vyhrají daňoví poplatníci. Naopak v kauze týkající se úroků z pozdě přiznaných a vyplacených úroků ze zadržovaného odpočtu DPH dle tzv. rozsudku Kordárna soud „druhý“ úrok odmítl. Do budoucna otázku nejspíše vyřešila letošní novela daňového řádu, podle níž by se úroky nepřiznané správcem daně dále úročit neměly. Starší spory se však stále posuzují podle dosavadních pravidel a o úroky ze starších sporů je často stále možné požádat. 

Sdílet článek