Zpět na výpis

Vyrovnání převodních cen pomocí marketingových služeb nese jistá úskalí

Městský soud v Praze posvětil postup správce daně, který marketingové služby smluvně poskytované do zahraničí překlasifikoval na „úplatu přijatou od třetí osoby“. Podle soudu jsou tyto služby poskytovány přímo českým odběratelům daného zboží. Úplata přijatá ze zahraničí tak vstupuje do základu daně u lokálních prodejů zboží a je nutné z ní odvést českou DPH.

Český distributor léčiv prodával léčiva na území České republiky (a na Slovensko, dále se však zaměřujeme jen na lokální prodeje). Zároveň fakturoval marketingové služby do Švýcarska svému švýcarskému dodavateli. Od něj odebíral léčiva za vyšší cenu, než je regulovaná prodejní cena léčiv na českém trhu.   

Dle názoru odvolacího finančního ředitelství a městského soudu se nejedná o poskytování marketingových služeb do Švýcarska. Tyto služby jsou ve skutečnosti poskytovány přímo českým odběratelům léčiv (pro švýcarského dodavatele má marketing benefit „pouze“ sekundární). Marketingové služby tak představují vedlejší plnění k plnění hlavnímu, kterým je lokální prodej léčiv. Úplata od švýcarského dodavatele pak představuje úplatu od třetí osoby za toto vedlejší plnění a má mít shodný režim DPH jako lokální prodej léčiv. To znamená, že úplata od švýcarského dodavatele v konečném důsledku podléhá české DPH na výstupu.  

Soud konstatoval, že z důvodu regulace ceny léčiv na tuzemském trhu nemohl distributor po zákaznících požadovat úplatu obsahující veškeré obvyklé složky (např. zmiňovaný  marketing), proto se v rámci skupiny situace „řešila“ tak, že náklady na marketingovou činnost distributorovi hradil švýcarský dodavatel.   

Původně deklarovaná služba s místem zdanění ve Švýcarsku (tzn. bez české DPH) byla přehodnocena na obdrženou úplatu za zboží, která již české DPH podléhá. Soud navíc na základě důkazů došel k závěru, že celý obchodní model byl vytvořen uměle. 

Je potřeba zmínit, že se prozatím jedná o rozsudek Městského soudu v Praze a v této věci bude dále rozhodovat Nejvyšší správní soud. Ten s konečnou platností rozhodne, zda je postup správce daně v souladu s legislativou.  

Pro úplnost doplňujeme, že doměření DPH vyvstalo zejména z daňové kontroly převodních cen. V rámci této kontroly byly předkládány mimo jiné důkazy, které byly označeny za nevěrohodné a v určitých případech si i protiřečily. Za těchto podmínek správce daně usoudil, že plnění, tak jak bylo fakturováno, ve skutečnosti neproběhlo a přiřadil úplatu k lokálním dodávkám.