Whistleblowing za dveřmi. Co přinese nový zákon a proč nechrání anonymní oznamovatele?

Mezi nimi jsou všichni zaměstnavatelé s více než 50 zaměstnanci. Na tyto povinné subjekty dopadne povinnost zřídit tzv. vnitřní oznamovací systém a zajistit ochranu oznamovatelů, kteří jej využijí. 

Oznamovací systém a další povinnosti

Pokud jde o podobu oznamovacího systému, zákon mlčí. Zaměstnavatel si tak může zvolit, jak zajistí, aby byl schopen přijímat, vyhodnocovat a řešit oznámení nejen svých zaměstnanců, ale i dalších osob – například stážistů či uchazečů o zakázky. Ti totiž budou oprávněni podat oznámení písemně nebo ústně a na žádost také osobně. Zaměstnavatel bude muset v zákonných lhůtách vyřizovat podaná oznámení a zajistit komunikaci s oznamovatelem i ochranu jím poskytnutých informací. Nejčastějším řešením bude patrně vnitřní oznamovací systém poskytovaný externím dodavatelem ve formě softwarového řešení.

K obsluze oznamovacího systému bude muset povinný subjekt zvolit tzv. příslušnou osobu, která bude mít za úkol přijímat oznámení, vyrozumět oznamovatele v příslušných lhůtách o přijetí a řešení jejich oznámení a navrhovat řešení těchto oznámení. Z dosavadní zkušenosti vnímáme, že řada společností má v úmyslu svěřit výkon funkce příslušné osoby jednomu ze svých zaměstnanců. Návrh zákona však nevylučuje variantu, kdy příslušnou osobou bude externista.

Návrh zákona požaduje, aby byli oznamovatelé chráněni před tzv. odvetnými opatřeními, tedy před jakýmkoli jednáním i opomenutím navazujícím na oznámení a souvisejícím s prací nebo jinou činností oznamovatele, které mu může způsobit újmu. Odvetným opatřením může být kupříkladu rozvázání pracovního poměru, odvolání z místa vedoucího zaměstnance, snížení mzdy nebo nepřiznání určitého příplatku, převedení na jinou práci a podobně.

Ochrana oznamovatelů a anonymita

Ochrany oznamovatelů, konkrétně těch anonymních, se týká i jedna z nejzásadnějších a nejdiskutovanějších otázek návrhu. Dle návrhu zákona totiž nejsou anonymní oznamovatelé chráněni od počátku, ale až od okamžiku, kdy jejich totožnost vyjde najevo tomu, kdo je může vystavit odvetnému opatření. Ze zahraničních zkušeností totiž vyplývá, že v subjektech, které již mají vnitřní oznamovací systém zaveden, jsou často oznámení o těch nejzávažnějších jednáních podávána právě anonymně. Vyloučení ochrany anonymních oznamovatelů proto může znamenat výrazně sníženou ochotu oznámení podávat.

Nejen regulace, ale i příležitost

Na zavádění vnitřních oznamovacích systémů a s tím související ochranu oznamovatelů se často nahlíží jako na nástroj pro tzv. udavače, který pro povinný subjekt znamená zbytečnou administrativu a nemalá rizika.

My se však domníváme, že zavedení oznamovacího systému přispívá zejména k ochraně zaměstnavatele. Mají-li zaměstnanci možnost oznamovat podezřelé jednání, zvyšuje se informovanost zaměstnavatelů o tom, co se v jejich podniku děje, a firemní kultura se stává transparentnější. V důsledku toho mohou zaměstnavatelé včas, efektivněji, a hlavně interně reagovat na nepravosti ve své společnosti. Příjemným bonusem je, že se tak mohou vyhnout nejen citelným sankcím, ale i poškození reputace. V konečném důsledku tak mohou předejít ztrátě zákazníků nebo v případě veřejně obchodovaných společností také výraznému snížení jejich hodnoty.