Zachování majetku pro investiční pobídky – „mít či nemít“?
Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že pro prokázání podmínky zachování majetku u příjemců investičních pobídek by mělo postačovat, že je majetek zachován v podpořeném regionu, bez ohledu na vlastnické právo s ním spojené. Šlo o případ, kdy se příjemce investičních pobídek účastnil přeměny rozdělení odštěpením.
Společnost, která obdržela příslib investičních pobídek v roce 2007, uplatnila ve stejném roce a v letech 2008 a 2010 slevu na dani. Následně se v roce 2012 zúčastnila přeměny rozdělení odštěpením, přičemž rozdělovaná společnost přeměnou nezanikla a dále pokračovala v podnikatelské činnosti. Veškerý majetek podpořený investiční pobídkou přešel na jednu z nově vzniklých společností.
Správce daně uzavřel, že se jedná o porušení podmínky zachování podpořené investice dle zákona o investičních pobídkách. Společnosti tak neuznal uplatněnou slevu na dani a dodatečně doměřil daň v plné výši včetně souvisejícího penále.
Naproti tomu NSS dospěl k závěru, že pojem „zachování majetku“ není legislativně definován. Gramatickým výkladem relevantního ustanovení lze podle něj soudit, že povinností příjemce investiční pobídky je udržet majetek v podporovaném regionu, přičemž z ničeho nevyplývá, že povinnost zachovat majetek by byla vázána na udržení vlastnického práva k tomuto majetku. NSS přitom vycházel z paragrafu 6a odst. 2 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění účinném do 5. září 2019. Současně uvedl, že až novelizované znění účinné od 6. září 2019 výslovně stanovuje povinnost příjemce způsobilý majetek využívat a zachovat ve svém majetku a zároveň v místě realizace investiční akce.
V kontextu aplikované legislativy je třeba pamatovat také na evropská pravidla pro veřejnou podporu s přímým účinkem. Ta totiž upravují nejen podmínky přímo související s poskytovanou veřejnou podporou, ale ukládají také specifické požadavky na vybrané typy majetků, které příjemci pro veřejnou podporu vykazují.
Na první pohled přelomový rozsudek posuzující konkrétní případ přeměny rozdělení odštěpením s sebou nese jistá úskalí. Přestože podle NSS postačuje zachovat podpořenou investici v daném regionu bez ohledu na vlastnické právo k majetku, příjemce investičních pobídek má i nadále povinnost zachování majetku v daném regionu prokázat, tj. musí být schopen zajistit nad zachovávaným majetkem kontrolu.
Poplatníci, kterých by se přeměny mohly týkat, by vždy měli pamatovat na odlišné parametry a specifika jednotlivých přeměn, proto je důležité každý případ posuzovat individuálně. Důvodem je nejen rozpor mezi závěrem správce daně a NSS v tomto konkrétním případě, ale také nejistota poplatníků ohledně budoucího přístupu finanční správy v obdobných situacích.