Zákon vrací zaměstnancům ochranu před platební neschopností zaměstnavatele
Ochrana zaměstnanců před platební neschopností zaměstnavatele není v českém právním řádu žádnou novinkou. Koronavirová pandemie však přijetím tzv. lex covid justice zaměstnance o tuto ochranu na určitou dobu připravila. Ztratili totiž možnost dosáhnout podáním insolvenčního návrhu formální platební neschopnosti svého zaměstnavatele, na kterou se váže právo žádat výplatu dlužného mzdového plnění od úřadu práce. Zákonodárci tento nedostatek napravili přijetím dalšího zákona, který zaměstnancům ochranu vrátil.
Podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele může zaměstnanec požádat o vyplacení splatných mzdových nároků úřad práce. Aby mohl zaměstnanec takovou žádost podat, musí být současně splněny dvě podmínky, a to že zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci řádně a včas jeho mzdové nároky a dále, že zaměstnanec podal proti zaměstnavateli insolvenční návrh (nebo bylo na zaměstnavatele vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení).
Možnost žádat o vyplacení splatných mzdových nároků se však pro zaměstnance od konce dubna výrazně zkomplikovala přijetím tzv. lex covid justice, na základě kterého se v zájmu ochrany dlužníků nepřihlíží k věřitelskému insolvenčnímu návrhu podanému v období od 24. dubna do 31. srpna 2020. Zákonodárci tak v tomto období znemožnili zaměstnancům účinně podat na svého zaměstnavatele insolvenční návrh, a aktivovat tak jeho platební neschopnost. V praxi v důsledku toho docházelo k situacím, že byť byl zaměstnavatel fakticky v platební neschopnosti a neplatil svým zaměstnancům mzdy, nemohli zaměstnanci využít podpory úřadu práce, protože nebyly formálně splněny podmínky podle zákona o ochraně zaměstnanců (z pohledu tohoto zákona totiž zaměstnavatel v platební neschopnosti nebyl).
Právě tento nedostatek odstranil od 19. května 2020 zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Ten stanoví, že pro účely zákona o ochraně zaměstnanců je zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy úřad práce obdržel usnesení insolvenčního soudu, že se k insolvenčnímu návrhu věřitele (zaměstnance) vůči danému zaměstnavateli nepřihlíží.
Byť se k insolvenčnímu návrhu podanému v období od 24. dubna do 31. srpna 2020 nepřihlíží, na základě souvisejícího usnesení insolvenčního soudu mohou zaměstnanci, kterým zaměstnavatel nevyplatil mzdu, opět požádat o uspokojení mzdových nároků úřad práce.
Zaměstnavateli však i tak zůstává povinnost vyplacené prostředky úřadu práce vrátit, a to do 15 dnů od obdržení písemné výzvy k úhradě. Zákon zjevně zohledňuje současnou situaci a stanoví, že úřad práce tuto výzvu učiní nejdříve 1. prosince 2020.
Vzhledem k současné hospodářské situaci způsobené koronavirovou pandemií je jistě namístě, že se zaměstnancům vrací odpovídající ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele, které byly zbaveni, a to víceméně v původní podobě. Zaměstnavatelé by pak měli být v této souvislosti obezřetní: neplněním mzdových závazků ve vztahu ke svým zaměstnancům riskují nejen, že na ně zaměstnanci podají insolvenční návrh, ale i to, že zaměstnanec s nimi zruší okamžitě pracovní poměr a bude mu navíc náležet i náhrada mzdy odpovídající délce výpovědní doby (a to i v případě, kdy zaměstnavatel v platební neschopnosti není). Zaměstnavatelé by tedy měli pečlivě zvažovat možnosti, za kterých mohou docílit úspory mzdových nákladů bez toho, aniž by riskovali nastíněné komplikace.