Změna obchodního modelu pohledem převodních cen
Nejvyšší správní soud (NSS) zkoumal, zda správce daně správně stanovil referenční cenu u poskytování služeb mezi spojenými osobami při změně obchodního modelu. Za pravdu dal daňovému subjektu.
Daňový subjekt zpočátku vystupoval jako subdodavatel, který pro svoji sesterskou společnost zajišťoval zpracování materiálu dále určeného k výrobě automobilového dílu. Za tuto „práci ve mzdě“ si daňový subjekt účtoval pevnou sazbu za minutu práce. V průběhu zdaňovacího období došlo ke kompletnímu přesunu výroby do České republiky a změně obchodního modelu. Daňový subjekt plně převzal roli sesterské společnosti a nově se stal samostatným výrobcem celého automobilového dílu a jeho konečným dodavatelem zákazníkům.
Správce daně při daňové kontrole posuzoval ceny služeb poskytované daňovým subjektem v původním modelu „práce ve mzdě“. Došel k závěru, že je poskytoval „pod cenou“ a doměřil subjektu daň z příjmu. Cenu za práci stanovil referencí na cenu kompletní dodávky v novém obchodním modelu, kde se pokusil provést odpovídající úpravu ceny.
Krajský soud rozhodnutí správce daně zrušil s tím, že daňové orgány nepostupovaly správně při stanovení referenční ceny. Správce daně proti tomuto rozhodnutí podal kasační stížnost.
NSS se nejprve zabýval otázkou správného stanovení referenční ceny. Vysvětlil, že je klíčové vycházet primárně z existujících nezávislých transakcí, které jsou alespoň v jádru srovnatelné s transakcí řízenou. NSS konstatoval, že i přes maximální snahu finančního úřadu o „očištění“ zbožové transakce po změně obchodního modelu, nelze tuto transakci považovat za v jádru srovnatelnou s původní řízenou transakcí poskytování subdodavatelské služby. Ve své podstatě totiž daňový orgán „srovnával neporovnatelné“, neboť nevzal v potaz rozdíl mezi postavením daňového subjektu jako subdodavatele pouze „pracujícího“ pro sesterskou společnost a jako samostatného výrobce nesoucího veškerá rizika spojená s výrobou.
Dále NSS uvedl, že správce daně chybně zvolil pouze jedinou nezávislou transakci a nezjistil tak rozpětí referenčních cen v podobných subdodavatelských transakcích.
NSS rozhodl konzistentně s předchozí judikaturou. Proto upozorňujeme, že vhodná argumentace a prokázání převodních cen by měla být opřena o dokumentaci obchodního modelu včetně analýzy funkcí a rizik a jejich zasazení do kontextu s přijatou metodikou stanovení převodních cen.