Nájem, nebo ubytování? Hraniční případy nelze řešit volbou režimu příznivějšího pro daňový subjekt
Nejvyšší správní soud (NSS) se zabýval rozlišením osvobozeného nájmu a zdanitelné ubytovací služby v souvislosti s odpočtem DPH z rekonstrukce a údržby ubytovny. Pochybnosti o povaze konkrétního plnění podle něj nelze vyřešit upřednostněním režimu příznivějšího pro daňový subjekt; rozhodující jsou objektivní vlastnosti plnění a jeho převažující znaky.
Rozsudek NSS (1 Afs 332/2024-80) se týkal provozovatele objektu zkolaudovaného jako ubytovna. Správce daně mu neuznal odpočet DPH z přijatých plnění souvisejících s rekonstrukcí a údržbou tohoto objektu, protože plnění v něm poskytované vyhodnotil jako nájem osvobozený od daně bez nároku na odpočet, nikoli jako zdanitelné ubytovací služby.
Krajský soud dospěl k závěru, že poskytovaná plnění naplňovala jak znaky nájmu, tak ubytovací služby:
- Nájmu odpovídalo především přenechání celých jednotek, samostatné zajišťování energií jejich uživateli a zprostředkování realitní kanceláří.
- Ubytovací službě odpovídala zejména kratší sjednaná doba pobytů a jejich přechodný účel, nabídka doplňkových služeb, širší oprávnění provozovatele vstupovat do užívaných prostor (a pouze podpůrně také formální okolnosti, například uzavírání smluv označených jako smlouvy o ubytování, kolaudace objektu jako ubytovny a odvádění místních poplatků z pobytu).
Obě kvalifikace považoval krajský soud za rovnocenné a podle zásady in dubio mitius (v pochybnostech mírněji) zvolil pro provozovatele příznivější posouzení jako ubytovací služby.
Pochybnost o povaze plnění není nejasností zákona
NSS tento postup odmítl. Zásada in dubio mitius podle něj umožňuje upřednostnit výklad příznivější pro daňový subjekt, pouze pokud nejasná, nesrozumitelná či nepřesná právní úprava (případně mezera v zákoně) připouští několik srovnatelně přesvědčivých výkladů. Krajský soud však v daném případě neidentifikoval dva takové výklady zákona nebo právních pojmů – jeho pochybnost spočívala v tom, jak podle již vymezených kritérií kvalifikovat konkrétní plnění.
Jak rozlišit nájem od ubytovací služby
NSS v rozsudku vysvětlil vztah zmíněných DPH režimů:
- Úplatné poskytování služeb osobou povinnou k dani obecně podléhá zdanění.
- Nájem nemovité věci představuje výjimku z tohoto pravidla a je od DPH osvobozen.
- Poskytování ubytovacích služeb je z osvobození vyňato (představuje tedy výjimku z výjimky).
Pro přechod do dalšího režimu (výjimky) je přitom klíčové, zda převažují znaky jednoho režimu nad druhým – naplnit všechny myslitelné či judikaturou zmíněné znaky není nutné.
K rozlišení ubytovací služby od nájmu je proto třeba nejprve určit, zda plnění naplňuje znaky nájmu. Pokud ano, následuje posouzení, zda jeho další objektivní vlastnosti odůvodňují zařazení mezi ubytovací služby, tedy zda v daném případě charakter ubytovací služby zřetelně převažuje nad nájmem. Pokud není taková převaha zjištěna, zůstává zachován režim osvobozeného nájmu.
NSS se dále vyjádřil k jednotlivým kasačním námitkám. Krajskému soudu vytkl nedostatečné hodnocení automatického prodlužování smluv a skutečné délky pobytů, požadoval konkrétní vysvětlení rozsahu oprávnění provozovatele vstupovat do jednotek a přesnější vymezení prokázané nabídky doplňkových služeb. Rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm má krajský soud jednotlivé okolnosti znovu vyhodnotit a posoudit, zda objektivní vlastnosti plnění odůvodňují jeho zařazení mezi ubytovací služby.
Rozsudek tak pro praxi upřesňuje, jak posuzovat hraniční případy. Formální označení plnění ani vyváženost znaků svědčících pro oba daňové režimy samy o sobě k obhájení nároku na odpočet nepostačují. Rozhodující je vždy celkové hodnocení doložených objektivních vlastností daného plnění.