Právo
6. 8. 2019

Chystaná novela přinese změny ve vysílání pracovníků

Ministerstvo práce a sociálních věcí v červnu předložilo vládě návrh novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti v souvislosti s transpozicí evropské směrnice, kterou se mění směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Novela mění hlavně úpravu minimální odměny a pracovních podmínek pracovníků vyslaných na dobu delší než 12, popř. 18 měsíců a informační a evidenční povinnosti v souvislosti s vysláním.

Ladislav Karas
Kateřina Randlová

Vysláním se rozumí situace, kdy pracovník vykonává práci na území jiného členského státu EU než je stát, ve kterém obvykle pracuje. Dle příslušné směrnice je dočasné povahy a pracovníci se po dokončení úkolu obvykle vrací zpět. Úprava je harmonizována na úrovni Evropské unie a v českém právním řádu se promítá do několika ustanovení zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti. Právě tyto pracovněprávní předpisy navrhuje novela změnit.

Český zákoník práce upravuje minimální pracovní a mzdové podmínky, které je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci vyslanému do České republiky. Mezi ně patří už nyní mj. povinnost poskytovat minimální a zaručenou mzdu a příplatky za práci přesčas. Novela navrhuje nahradit termín minimální mzda termínem odměna. Jde o daleko širší pojem, zahrnuje i veškeré další povinné složky mzdy nebo platu, respektive povinné příplatky, na které má zaměstnanec dle práva hostitelského státu nárok (v kontextu českého práva se bude jednat např. o příplatky za práci v sobotu a v neděli, ve svátek, v noci atp.). Dle chystané novely bude zaměstnavatel také povinen poskytovat vyslanému zaměstnanci cestovní náhrady přinejmenším ve výši, na kterou mají nárok zaměstnanci dle českého práva. Tato úprava se samozřejmě nadále obecně nepoužije, jsou-li minimální podmínky stanovené právem státu, z něhož byl zaměstnanec vyslán, pro něho výhodnější.

V případě, že doba vyslání pracovníka přesáhne 12 měsíců, ukládá směrnice členským státům povinnost zajistit mu ve všech ohledech takové pracovní podmínky, jaké jsou použitelné v členském státě, v němž práci vykonává. V případě odůvodněného oznámení podaného zaměstnavatelem postupem nově upraveným v zákoně o zaměstnanosti, může být doba 12 měsíců prodloužena až na 18 měsíců. V návaznosti na výše uvedené se nově navrhuje, že se na vyslaného zaměstnance po uplynutí doby 12, popř. 18 měsíců, uplatní plně právní řád České republiky s výjimkou úpravy týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru. Výše uvedené se samozřejmě opět nepoužije, jsou-li konkrétní podmínky stanovené právem státu, z něhož byl zaměstnanec vyslán, pro něho výhodnější.

Ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti přenáší novela informační a evidenční povinnosti na zahraničního zaměstnavatele, jenž vysílá své zaměstnance na území České republiky. Bude to tedy nově tento zahraniční zaměstnavatel, kdo je povinen písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce České republiky o této skutečnosti, popř. o jakékoli její změně, a to nejpozději v den nástupu vysílaného zaměstnance k výkonu práce. Rovněž evidenční povinnost, kterou doposud musel plnit subjekt přijímající vyslané pracovníky, přechází na zahraničního zaměstnavatele, který bude povinen disponovat v místě pracoviště evidencí těchto osob.

Transpoziční lhůta směrnice uplyne 30. července 2020, od tohoto data je tedy rovněž navrhována účinnost uvedené novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti. V současné době se návrh nachází ve vládním připomínkovém řízení.

Sdílet článek
LinkedIn
Webdesign