ČNB si došlápne na prodej dluhopisů neprofesionálním zákazníkům
Česká národní banka (ČNB) vydala dohledový benchmark č. 2/2019 k nabývání dluhových investičních nástrojů do majetku zákazníků nebo investičních fondů a zpřísnila tak podmínky nabývání komplexních investičních nástrojů (zejména korporátních dluhopisů) tzv. neprofesionálními zákazníky. ČNB reaguje na stále častější praxi malých a středních podniků či v poslední době také startupů, které získávají finanční prostředky emisí dluhových nástrojů, jež velice často nabývají neprofesionální zákazníci.
Jedním z problémů, které ČNB identifikovala, je nedostatečné nacenění nabízených investičních nástrojů. Ty jsou často oceňovány reálnou hodnotou, která je určována na základě cen, za nichž se totožná aktiva a závazky obchodují na tzv. aktivních trzích. Dluhové nástroje, které řada startupů nabízí, však reálně obchodovány nejsou.
Dle ČNB není také dostatečně klasifikována rizikovost nabízených investičních nástrojů. Stanovení cílového trhu by totiž vždy mělo zohledňovat i dodatečné faktory ovlivňující schopnosti neprofesionálních zákazníků vyhodnocovat rizika (např. věk, zdravotní stav, rodinný stav a podobně). Veškeré zjištěné informace je pak třeba strukturovaně a logicky vyhodnotit, aby nedošlo k nabízení nevhodných nástrojů.
Při poskytování služeb, na které se vztahuje povinnost provádět test přiměřenosti, se pak na obchodníka s cennými papíry klade zásadní odpovědnost při nastavování platformy tak, aby nedocházelo k distribuci nástrojů zákazníkům, kteří neodpovídají rizikovému profilu. ČNB explicitně zmiňuje, že pouhé „formální“ naplnění požadavku na provedení testu přiměřenosti je v tomto případě nedostatečné. V případě, že má obchodník pochybnosti, zda jeho platformu využívají klienti s odpovídajícím rizikovým profilem, neměl by v rámci obezřetného přístupu produkt do své nabídky vůbec zařadit. Za vhodně nastavený nebude do budoucna uznáván ani systém, v němž odmítá informace pro test přiměřenosti poskytnout vysoký počet zákazníků.
Na stejné téma, byť z jiného úhlu pohledu, se v nedávné době zaměřilo také ministerstvo financí, když připravilo tzv. Scorecard korporátních dluhopisů. Ten má pomoci investorům, zejména z řad neprofesionálních zákazníků, s počátečním posouzením vhodnosti a rizikovosti emise a emitenta. Přispěje tedy k lepšímu povědomí o těchto faktorech u zákazníků samotných.
Emise dluhopisových nástrojů jsou aktuálně v hledáčku více institucí, a to i na evropské scéně. Na druhou stranu, má-li být tento způsob získávání financování dobrou alternativou k tradičnějším metodám, je potřeba, aby podmínky pro jeho využití byly transparentní, a každá osvěta je v tomto případě vítána.