COVID-19 a vnitroskupinové služby z pohledu převodních cen
Realizace krizových plánů, snahy o udržení pozitivního cash flow nebo sledování rychle přijímaných legislativních změn v souvislosti s koronavirovou pandemií se staly denním chlebem managementu společností. Modely odměňování u transakcí se spojenými osobami hrají v této skládačce zásadní roli.
Řada firem v České republice odebírá od svých mateřských společností široké portfolio služeb, pro které se vžilo označení manažerské služby. Jiné entity naopak samy vystupují jako poskytovatelé, kteří dodávají do skupiny podpůrné služby z pozice tzv. center sdílených služeb.
Z cestovních omezení a změny v množství požadavků či v charakteru podpory, kterou příjemci služeb aktuálně potřebují, vyplývá pro účastníky skupinových řetězců řada otázek:
- Naplní podstata některých manažerských služeb poskytovaných v souvislosti s pandemií tzv. benefit test?
- Snížila-li se poptávka po službách center sdílených služeb, kdo má uhradit nevyužitou kapacitu?
- Jak prokázat tržní charakter a „ekonomické racio“ opatření a případných odchylek od historicky používaných modelů odměňování?
Benefit test a manažerské služby
Benefit test zkoumá, zda vstupy – v podobě služeb či zboží – nakoupené daňovými poplatníky jim přinesly nebo měly potenciál přinést ekonomický prospěch.
Prospěchem z přijaté služby může být snížení nákladů, přístup ke speciální technologii nebo know-how, zajištění standardu kvality a podobně. Probíhající pandemická situace ale může dát vzniknout potřebě jiné podpory, například ve formě implementace krizových plánů, technické a právní podpory při útlumu výroby, či obstarání dodatečných finančních zdrojů nebo alternativních prodejních kanálů, jako jsou vlastní e-shopy či využití platforem typu Amazon.
Budou i tyto dodatečné aktivity službou přinášející pro jejich příjemce potenciál užitku? Nebude se už jednat o tzv. shareholder aktivity, prostřednictvím kterých se vlastník snaží udržet a ochránit svou investici pro období „po krizi“? Hranice mezi těmito dvěma kategoriemi bude velmi tenká a nemusí platit pro všechny obchodní modely stejně. I pokud manažerské služby naplní podstatu, za kterou by byly ochotny platit i nezávislé subjekty, nabízí se otázka, zda není na místě dočasné přerušení fakturace do skupinových společností nejvíce zasažených krizí.
Pragmatický jazyk daňového práva bude i v těchto situacích vyžadovat ekonomická zdůvodnění takových rozhodnutí. Některé rozsudky Soudního dvora EU by mohly při hledání přijatelných argumentů poskytnout vhodné precedenty (například rozsudek ve věci Hornbach ECJ, 31/05/2018, C-382/16).
Odměna za aktivity center sdílených služeb
Odměny pro centra sdílených služeb, které vystupují jako entity s omezenými riziky, jsou obvykle kalkulovány pomocí metody nákladů a přirážky. Tento přístup by měl zajistit, že veškeré náklady účelně vynaložené centry na poskytování jejich služeb, budou kompenzovány.
Jak postupovat v případě, kdy z důvodu omezení poptávky po hlavních produktech skupiny klesne potřeba podpůrných služeb zajišťovaných těmito centry?
Pokud náklady na (dočasně) nevyužité kapacity centra zůstanou této společnosti, její ziskovost klesne. Je účelná snaha o doložení této nižší ziskovosti (či dokonce ztrátovosti) zpracováním nové srovnávací analýzy? Pokud ano, jak nastavit parametry pro vyhledání „srovnatelných“ subjektů – budou například akceptovány ztrátové společnosti, které jsou jinak finanční správou zpravidla odmítány?
V širším kontextu bude nutné vyřešit otázku, zda participace center na nižším zisku / ztrátě skupiny je přijatelná z pohledu principu tržního odstupu. Přístup některých finančních správ naznačuje ochotu k určité flexibilitě, vždy však v rámci tržně obvyklých postupů. Reference na jednání nezávislých osob, např. při vyjednávání upravených podmínek smluvních vztahů, se nejspíše stanou nezbytnou součástí dokumentace transferových cen.
…a zase ta dokumentace
Výše naznačené otázky jsou jen pomyslnou špičkou ledovce témat, která budou u vnitroskupinových služeb v (post)koronavirové době nastolována. Management se bude soustředit na nové modely spolupráce zavedené jako reakce na krizová opatření a na jejich stabilizaci do budoucna. Finanční úřad zaklepe na dveře s odstupem několika let, vyzbrojen znalostmi, které v tuto chvíli nejsou k dispozici. Doporučujeme nepodcenit nutnost precizní evidence a dokumentace, která bude sloužit jako důkaz o provedení či přijetí služby, včetně srovnávacích a jiných analýz na podporu zvolených modelů odměňování.