Zpět na výpis

Další český případ u SDEU: Existuje nárok na odpočet DPH, pokud není znám poskytovatel plnění?

Nejvyšší správní soud (NSS) předložil Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) dva dotazy týkající se nároku na odpočet DPH. Jedná se o případ, kdy příjemce zdanitelného plnění neprokázal, kým mu byly poskytnuty reklamní služby, ze kterých si uplatnil nárok na odpočet DPH. NSS proto odmítl daňovému subjektu nárok na odpočet uznat.

Správce daně v rámci daňové kontroly za několik období v letech 2010 a 2011 odmítl uznat nárok na odpočet DPH u přijatých reklamních služeb. Poskytovatel služeb uvedený na daňovém dokladu uvedl, že si není vědom, že by je poskytl. Nicméně faktické provedení reklamních služeb zpochybněno nebylo. Správce daně proto doměřil daň za každé období včetně souvisejících sankcí.

Z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že pro uplatnění nároku na odpočet DPH musí být příjemce zdanitelného plnění osobou povinnou k dani, která přijaté plnění použila v rámci své ekonomické činnosti, přičemž je nezbytné, aby zdanitelné plnění bylo poskytnuto jinou osobou povinnou k dani. Pokud jsou tyto podmínky splněny, nelze v zásadě nárok na odpočet odmítnout. Na základě judikatury SDEU lze konstatovat, že prokázání splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH jde k tíži daňového subjektu. Naopak správce daně je zatížen důkazním břemenem, pokud chce prokázat účast na daňovém podvodu.

NSS vychází z dřívějších rozsudků SDEU: přestože nebyla splněna podmínka, kdy příjemce plnění musí prokázat, že mu zdanitelné plnění bylo dodáno osobou povinnou k dani, je na místě přiznat nárok na odpočet DPH, neboť se neprokázala účast na daňovém podvodu. To ale vede k závěru, že osoba uplatňující nárok na odpočet DPH není povinna prokázat jednu z hmotněprávních podmínek odpočtu DPH. Dle NSS by takovýto závěr mohl vést ke vzniku téměř nepostižitelných daňových podvodů. Zároveň konstatuje, že aby byl správce daně schopen prokázat účast na daňovém podvodu, musí mít alespoň základní informace o řetězci. V situaci, kdy není možné dokázat, kdo dané plnění poskytl, je pak správce daně fakticky bez šance prokázat daňový podvod.

V této situaci se rozšířený senát NSS rozhodl předložit SDEU následující otázky:

Je v souladu se směrnicí, pokud je uplatnění nároku na odpočet podmíněno tím, že osoba povinná k dani, která plnění přijímá, musí prokázat, že jí toto plnění bylo poskytnuto jinou osobou povinnou k dani?

Pokud ano, a osoba povinná k dani danou podmínku nesplní, lze odepřít právo na odpočet daně na vstupu, aniž by bylo prokázáno, že tato osoba věděla nebo vědět mohla, že se účastní daňového podvodu?

Zodpovězení těchto otázek ze strany SDEU by nám do budoucna mohlo poskytnout určitý návod, jak v podobných případech otázku nároku na odpočet DPH řešit.