Dokazovat musí i finanční úřad
Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu v kauze týkající se nároku na odpočet DPH připomíná, že v daňovém řízení musí mnohdy celou řadu skutečností dokazovat i finanční úřad. Snaha daňové správy přenést veškeré dokazování na daňové subjekty u soudů neobstojí.
Soudci Nejvyššího správního soudu (NSS) se opět zabývali problematikou rozložení důkazního břemene mezi plátce DPH a správce daně. Nedávný rozsudek (6 Afs 170/2016) připomíná, že v daňovém řízení musí dokazovat obě strany, nejen daňový subjekt. V posuzovaném případě daňová správa zpochybňovala nárok na odpočet DPH. Finanční úřad neuznání nároku na odpočet odůvodnil tím, že plátce neprokázal uskutečnění plnění dodavatelem uvedeným na daňovém dokladu. Odvolací finanční ředitelství následně potvrdilo odnětí nároku na odpočet DPH s odůvodněním, že plátce DPH věděl či mohl vědět, že přijímá plnění zasažené podvodem na DPH.
NSS konstatoval, že oba důvody odnětí nároku na odpočet nelze volně zaměňovat. Pokud plátce DPH neprokáže přijetí plnění od uvedeného dodavatele, není vůbec na místě zkoumat případné zasažení podvodem na DPH a vědomostní test. V souvislosti s daňovými podvody se NSS dále vymezil proti extenzivnímu rozšiřování důkazní povinnosti plátců. Soud poukázal na to, že případná účast na daňovém podvodu nebude skutečností, kterou by plátce DPH sám tvrdil. Povinnost shromáždit dostatečné důkazy k prokázání tohoto tvrzení proto stíhá právě a jen daňovou správu a nelze ji přenášet na daňový subjekt.
Při daňových kontrolách ve světle nejen uvedeného rozhodnutí doporučujeme přistupovat k požadavkům a tvrzením finančních úřadů se zdravým skepticismem. Jak dokládají zkušenosti z praxe, ne vždy jsou totiž požadavky finančních úřadů oprávněné. Rovněž výsledky daňových kontrol se vyplatí kriticky analyzovat zejména z pohledu odůvodněnosti závěrů finančního úřadu a jeho podložení dostatečnými důkazy.