EU chce dále posílit nároky zaměstnanců vyslaných do zahraničí
Evropská unie už dlouho bojuje proti nerovnostem v odměňování zaměstnanců při jejich působení v zahraničí a konkurenční výhodě společností ze zemí s levnou pracovní silou. Aby se nároky zaměstnanců pracujících ve stejnou chvíli v téže zemi přiblížily, mají zaměstnanci dočasně vyslaní do zahraničí dle evropské směrnice nárok na odměnu alespoň ve výši minimální mzdy v hostitelské zemi. Nyní se EU snaží prosadit, aby dostávali i veškerá mzdová plnění jako tamní zaměstnanci. Zaměstnavatelům ze střední a východní Evropy by tak výrazně vzrostly náklady zakázek realizovaných v zahraničí, zkomplikovala by se i související administrativa.
Vyslaným zaměstnancem směrnice rozumí osobu, kterou zaměstnavatel vyslal do zahraničí plnit úkoly ze smlouvy uzavřené se zahraničním klientem či do spřízněné koncernové společnosti. Případně může jít o osobu vyslanou do zahraničí agenturou práce v rámci přeshraničního agenturního zaměstnávání. Dosavadní text směrnice takovým zaměstnancům garantuje odměnu alespoň ve výši minimální mzdy platné v hostitelské zemi, a to včetně příplatků za práci přesčas, je-li zahraniční sazba pro zaměstnance výhodnější.
Podle Rady Evropské unie současná podoba směrnice již není dostatečným nástrojem v boji proti nerovnému odměňování a nezaručuje spravedlivou soutěž na evropském trhu. Proto navrhuje, aby vyslaným zaměstnancům kromě minimální mzdy náležela veškerá mzdová plnění, na která mají nárok zaměstnanci běžně pracující v hostitelské zemi. V praxi by šlo o nejrůznější příplatky, prémie, příspěvky, bonusy či jiné benefity, ať už plynou z právních předpisů či kolektivních smluv.
S návrhem novely směrnice nyní Rada zahájí legislativní proces v Evropském parlamentu. Ten ale nebude jednoduchý. Přínos změny je v jednotlivých zemích vnímán odlišně. Ty západní změnu vítají. Alespoň částečně by připravila o konkurenční výhodu dodavatele ze zemí s levnou pracovní silou. Východní země se však této přednosti pochopitelně nehodlají vzdát.
V každém případě by novela zaměstnavatelům přinesla v praxi řadu obtíží. Zásadním negativem je zvýšení nákladů zahraničních aktivit při vysílání směrem na západ. Už nyní je notně prodražuje požadavek výplaty minimální mzdy. Dalším problémem je dostupnost informací o nárocích právní úpravy jednotlivých zemí, natož pak kolektivních smluv. Zaměstnavatelům by mnohdy nezbylo, než angažovat zahraniční právní poradce. Negativně mohou změnu paradoxně vnímat sami zaměstnanci. Jakkoli novela sblíží práva zaměstnanců působících v dané chvíli v jedné zemi, prohloubila by rozdíly mezi zaměstnanci téhož zaměstnavatele, kteří dělají tutéž práci, jen v různých zemích.