Evidence skutečných majitelů: Kdo uplatňuje rozhodující vliv?

Od 1. října 2022 je skutečným majitelem fyzická osoba, která:

• a) má podíl v korporaci nebo podíl na hlasovacích právech větší než 25 %; 
• b) má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku větší než 25 %;
• c) uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %;
• d) uplatňuje rozhodující vliv jinými prostředky.

Poměrně nenápadné formulace písmen c) a d) rozšiřují okruh osob, které bude nově třeba evidovat jako skutečné majitele. Rozhodující vliv v korporaci uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení může přímo nebo nepřímo dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá jeho vůli. Je to tedy schopnost významně ovlivňovat rozhodování nejvyššího orgánu určité entity (zpravidla valné hromady), a to nejen v pozitivním smyslu, tedy v možnosti určité rozhodnutí prosadit, ale i ve smyslu negativním, právu veta.
Rozhodující vliv se v určitých zákonem stanovených situacích, například v případě ovládající osoby podle zákona o obchodních korporacích nebo u osob, které mohou jmenovat nebo odvolat většinu členů statutárního orgánu korporace, předpokládá. Může ale vzniknout z jakéhokoli, například i jen smluvního, důvodu. Není tak vyloučeno, že se může skutečným majitelem stát kupříkladu i věřitel společnosti, který si smluvně vymíní právo veta na některá rozhodnutí nejvyššího orgánu společnosti.

Jak nahlížet na „jednání ve shodě“?

Rozhodující vliv je možné uplatňovat také prostřednictvím tzv. jednání ve shodě. To znamená jednání dvou a více osob nakládajících s hlasovacími právy za účelem společného ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení korporace.

Jednání ve shodě se rovněž v některých případech, například u osob blízkých nebo osob, které spolu uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv, předpokládá, ale může vzniknout v podstatě jakkoli. Při zohlednění jednání ve shodě mohou být z hlediska evidence skutečných majitelů relevantní i velmi malé podíly, pokud jejich vlastníci jednají ve shodě s majoritním společníkem či společníky.

Představme si společnost se čtyřmi společníky, otcem s 1% podílem a třemi syny, každý s 33% podílem. Přestože je podíl otce minimální a sám o sobě má na rozhodování společnosti zanedbatelný vliv, je třeba zohlednit skutečnost, že synové respektují jeho názory při rozhodování o společnosti a nečiní nic proti jeho vůli. Všichni společníci proto jednají ve shodě. Tato skutečnost pak vede k tomu, že skutečnými majiteli budou všichni čtyři společníci. Jednání ve shodě se nově rovněž zapíše do evidence skutečných majitelů.

Na jednání ve shodě se uplatní vyvratitelná domněnka. Pokud tedy osoby, u nichž se to předpokládá, například právě společníci, kteří jsou zároveň rodinnými příslušníky, ve shodě ve skutečnosti nejednají, je třeba tuto skutečnost prokázat. 
Je zřejmé, že nové pojetí skutečných majitelů může v některých případech výrazně ovlivnit okruh osob, které je třeba evidovat jako skutečné majitele. Zákon o evidenci skutečných majitelů stanoví evidujícím osobám povinnost do šesti měsíců od účinnosti novely zákona zajistit, aby údaje v evidenci skutečných majitelů odpovídaly novým požadavkům. V této lhůtě jsou osvobozeny od souvisejících soudních poplatků.