GFŘ k určování daňové rezidence fyzických osob
Generální finanční ředitelství (GFŘ) zveřejnilo metodickou informaci k určování daňové rezidence fyzických osob, a to zejména za účelem sjednocení správní praxe a zvýšení právní jistoty poplatníků.
Nejde o revoluci v zákoně o daních z příjmů, ale o poměrně detailní „návod“, který je pro praxi velmi významný – zejména pro určení rozsahu zdanění příjmů u mobilních zaměstnanců a osob dlouhodobě pobývajících v zahraničí.
Metodika vychází ze zákona o daních z příjmů a navazuje na dosavadní výklady (např. Pokyn D-59). Zároveň výslovně potvrzuje některá dosud spíše nepsaná pravidla a zpřesňuje určité sporné situace. Její součástí je i celá řada ilustrativních příkladů.
Závěr metodiky potvrzuje, že při určování daňové rezidence je nutné vždy nejprve provést analýzu kritérií daňové rezidence podle vnitrostátní právní úpravy. Až v případě, kdy je podle vnitrostátních úprav fyzická osoba považována za daňového rezidenta ve dvou (případně více) státech, lze následně postupovat podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V žádném případě není možné určovat daňovou rezidenci pouze na základě kolizních kritérií smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Metodika také zdůrazňuje, že každý případ se musí posuzovat v kontextu všech relevantních okolností a ve všech souvislostech. Je proto nezbytné vyhodnotit komplexní situaci poplatníka.
Metodická informace tak poskytuje důležitý vhled do toho, jak by měla finanční správa i daňoví poplatníci v praxi posuzovat daňovou rezidenci fyzických osob.