Jak doručit datovou zprávu včetně plné moci
Doručování do datových schránek a formální náležitosti dokumentů jejich prostřednictvím odesílaných vzbuzují od roku 2009, kdy zákonodárce datové schránky zavedl, řadu výkladových nejasností. V poslední době se jak civilní, tak správní soudy vyjadřovaly k některým aspektům komunikace prostřednictvím tohoto systému, aby přispěly k jednotné správní praxi.
V souvislosti s možností, resp. povinností, komunikovat s veřejnou správou prostřednictvím systému datových schránek vyvstaly v praxi četné otázky týkající se podepisování dokumentů a jejich doručování. Nejvyšší soud počátkem tohoto roku vydal obsáhlé stanovisko, jímž se snaží sjednotit přístup soudů k zasílání dokumentů prostřednictvím datových schránek. Mimo jiné v něm potvrdil, že činí-li subjekt podání ve formě přílohy datové zprávy (například ve formátu pdf), není již třeba, aby tato příloha byla ještě podepsána uznávaným elektronickým podpisem.
Výše uvedené platí, ledaže by z podání vyplývalo, že přestože datovou zprávu odesílá jeden subjekt, činí je ve skutečnosti někdo jiný (a vlastní datová zpráva je tak v tomto případě pouze nosičem/obálkou). Pak by se mělo podání přičítat tomu, kdo je skutečně jeho autorem. Pokud by tak například pan Novák podal datovou zprávou odvolání, které je podepsáno uznávaným elektronickým podpisem jeho přítele pana Svobody (např. proto, že to považuje za nejrychlejší způsob doručení), má soud tento dokument posoudit jako odvolání pana Svobody.
V situaci, kdy má fyzická osoba více datových schránek (např. jednu jako nepodnikající osoba a jednu jako advokát), má státní orgán doručovat vždy do té datové schránky, jejíž role odpovídá povaze dokumentu, který do ní veřejná moc doručuje. Například rozhodnutí o pokutě za rychlou jízdu má být doručeno do soukromé datové schránky, nikoliv do schránky advokáta. I v případě takového omylu platí, že je doručeno řádně, resp. v momentě, kdy se adresát do schránky přihlásí, platí dokument za doručený.
Výše shrnuté závěry jsou sice a priori platné pro civilní soudnictví, avšak s ohledem na to, že správní soudy se často inspirují u soudů obecných a naopak, nelze vyloučit aplikaci těchto závěrů i na daňové záležitosti. Právě nedávno potvrdil Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozsudku navazujícím na civilní kauzu, že potvrzení o doručení do datové schránky je veřejnou listinou a požívá tak presumpce správnosti. Proto pokud někdo namítá nepravdivost tohoto potvrzení, musí tuto nepravdivost hodnověrně prokázat.
V souvislosti s doručováním také NSS nedávno potvrdil, že i pro plnou moc udělenou daňovému poradci se uplatní pravidla pro zachování lhůty podle daňového řádu. To znamená, že stačí, aby byla plná moc podána k poštovní přepravě v poslední den lhůty. Přestože se řada procesů v komunikaci v rámci daňové správy digitalizuje, finanční úřady trvají na tom, aby se plné moci podávaly v písemné podobě.