Jak na nejbolavější místa DPH v daňových kontrolách?
Největší obavy mají poctivé společnosti při kontrolách DPH dlouhodobě z toho, že nebudou schopny prokázat přijetí plnění od nekontaktního dodavatele nebo že budou zapojené do podvodu na DPH, aniž by o tom věděly. Budoucí směřování v těchto oblastech naznačuje nejnovější judikatura Nejvyššího správního soudu.
Zdaleka největší doměrky finanční správa dlouhodobě realizuje na dani z přidané hodnoty. Mezi velkými společnostmi jsou tyto kontroly spolu s oblastí převodních cen také nejobávanější. Je proto na místě přístup finančních úřadů ke kontrolám daně z přidané hodnoty sledovat a připravit se na případné kličky správce daně.
Častým důvodem doměření DPH je údajná účast společnosti na řetězci, v němž byla některá z předchozích dodávek zasažena podvodem na DPH. Pro příjemce plnění je pak extrémně složité doložit, že o svém zapojení do podvodného řetězce nevěděl a ani vědět nemohl. Finanční úřady totiž dobrou víru příjemce plnění spojují s přijetím zevrubných kontrolních opatření ve vztahu k dodavatelům, která hraničí až s detektivní činností a v běžné obchodní praxi jsou v podstatě nemyslitelná. Legitimitu takového přístupu daňové správy přitom opětovně posvětil i Nejvyšší správní soud, naposledy v nedávném rozsudku 7 Afs 136/2016. Samotní soudci NSS by při prověřovaní šli dokonce tak daleko, že by fyzicky kontrolovali ekonomickou aktivitu dodavatelů na registrovaném sídle či zkusmo zaslali zprávu datovou schránkou.
O něco příznivější může pozice kontrolovaného subjektu být, pokud správce daně namítá, že plátce neprokázal přijetí plnění přímo od dodavatele deklarovaného na daňovém dokladu. Často pak finanční úřad podmiňuje prokázání přijetí zboží od deklarovaného dodavatele tím, že zboží bylo kontrolovanému plátci fyzicky předáno a jím převzato. Nezřídka přitom očekává i to, že přebírání zboží se budou účastnit statutární orgány obou smluvních stran. Takový požadavek je v praxi, kdy k převzetí zboží dochází mnohdy dokumentárně a prostřednictvím přepravců, v zásadě nemožné naplnit. Správní soudy však specifika řetězových obchodů zohledňují a oprávněnost takových požadavků ze strany finančních úřadů začínají ve své judikatuře zpochybňovat. V rozsudku 2 Afs 55/2016 tak NSS připouští, že k dodání zboží konkrétním dodavatelem mohlo dojít i bez fyzického předání. Zároveň NSS znovu zopakoval, že po plátci nelze požadovat prokazování skutečností, které jsou mimo sféru jeho vlivu, například způsob, jakým zboží získal jeho dodavatel. I zde však NSS jedním dechem zároveň odkázal na možnost odmítnout nárok na odpočet DPH kvůli účasti na podvodném jednání.
Popsaný přístup finančních úřadů je vhodné vzít v úvahu v průběhu samotného obchodování. Již v této fázi se vyplatí zevrubně zdokumentovat způsob prověřování dodavatelů. Pokud pak dojde na lámání chleba a ohlásí se finanční úřad, je klíčové už na počátku daňové kontroly detailně zvážit strategii a neoprávněným požadavkům finančního úřadu se důsledně bránit. Rádi vám v tomto budeme nápomocni.