Kdy hrozí superhrubá mzda u benefitů od třetích osob?

Krajský soud v Hradci Králové (rozsudek č. j. 52 Af 48/2017-44) rozhodoval o tom, zda správce daně oprávněně doměřil daň z příjmů ze závislé činnosti společnosti, která poskytovala plnění zaměstnancům jiného subjektu – České pošty. Zaměstnanci České pošty nabízeli v rámci plnění svých pracovních povinností produkty dané společnosti na základě smlouvy s Českou poštou. Měli zároveň možnost přihlásit se do motivačního programu dané společnosti, kde v závislosti na jejich úsilí získávali různé formy nepeněžitých benefitů. Zmíněná společnost zdanila toto nepeněžní plnění u zaměstnanců České pošty jako příjem dosažený v souvislosti se závislou činností, avšak bez navýšení daňového základu na superhrubou mzdu. Správce daně tento postup napadl, neboť dle něj měly být zálohy vypočteny z příjmu navýšeného o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, tedy z tzv. superhrubé mzdy.

Krajský soud se ztotožnil s názorem správce daně. Dle něj současná právní úprava v oblasti sociálního a zdravotního pojištění pojímá definici zaměstnavatele a zaměstnance šířeji. Za zaměstnance se již nepovažují pouze osoby činné na základě konkrétního právního vztahu, ale i další osoby, jejichž příjem podléhá zdanění daní ze závislé činnosti. Na právním charakteru této činnosti nezáleží. Od roku 2014 je tedy zaměstnavatelem kdokoliv, kdo poskytuje příjem podléhající dani z příjmů ze závislé činnosti, plyne-li tento příjem za výkon činnosti pro tento subjekt, což  – jak uvedl krajský soud – se v souzené věci nepochybně dělo.

Společnost podala proti rozhodnutí KS kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Pokud NSS potvrdí výše uvedený výklad, mohlo by to znamenat, že z takovéto odměny vyplacené třetí osobou měl plátce příjmů povinnost odvést i sociální a zdravotní pojištění. Z uvedeného rozhodnutí je patrné, že sestavování motivačních programů pro zaměstnance je třeba věnovat náležitou pozornost a minimalizovat případné nepříznivé daňové důsledky.