Konec greenwashingu? Obchodníky čeká přísnější kontrola „zelené“ reklamy
Tvrzení obchodníků typu „eko“, „ekologický“ nebo „šetrný ke klimatu“ již brzy nebude možné používat bez odpovídajícího podkladu. Připravovaná novela občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele má vedle pravidel pro greenwashing zpřísnit i ta pro předčasné zastarávání výrobků. Společnostem přinese nové informační povinnosti týkající se například životnosti, opravitelnosti nebo softwarových aktualizací.
Pojem greenwashing neboli „lakování nazeleno“ je označením pro klamavou komunikaci o ekologických vlastnostech výrobku, služby nebo samotné společnosti, která není podložena relevantními a ověřitelnými skutečnostmi. Spotřebitel v jejím důsledku může nabýt mylného dojmu, že svým nákupním rozhodnutím přispívá k ochraně životního prostředí, a učinit ekonomické rozhodnutí, které by za jiných okolností neučinil.
S těmito praktikami by měl být brzy konec. Nová pravidla, která vycházejí ze směrnice (EU) 2024/825 a která mají posílit ochranu spotřebitelů před klamavými ekologickými reklamami, totiž mají být brzy transponována do zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku. Příslušný návrh zákona již prošel druhým čtením v Poslanecké sněmovně.
Přísnější pravidla pro ekologická tvrzení
Nově budou obchodníci moci odkazovat na ekologické přínosy svých výrobků či služeb pouze tehdy, pokud je podloží konkrétním plánem s měřitelnými cíli. Pokud by například prodávající chtěl svou společnost prezentovat jako klimaticky neutrální od roku 2030, musel by tvrzení podložit konkrétní strategií, jak tohoto cíle dosáhne. Taková strategie by měla být veřejně dostupná a její plnění pravidelně ověřováno nezávislým odborníkem. Zároveň nebude možné prezentovat celý výrobek nebo společnost jako ekologické, pokud se „ekologičnost“ bude týkat pouze jejich části (např. části výrobku nebo části obchodního závodu).
Současně se rozšíří seznam obchodních praktik, které budou za všech okolností považovány za zakázané. Společnosti tak nebudou smět používat značky udržitelnosti, které nejsou založeny na systému certifikace nebo které nezavedly orgány veřejné správy. V praxi to dopadne zejména na soukromé značky udržitelnosti či certifikace vytvářené a udělované samotnými prodávajícími nebo podnikatelskými sdruženími.
Stejně tak nebude možné používat obecná tvrzení typu „šetrný k přírodě“ bez prokázaného výjimečného ekologického přínosu produktu nebo tvrdit, že je výrobek či společnost „klimaticky neutrální“ nebo „uhlíkově pozitivní“, pokud je toto tvrzení založeno pouze na kompenzaci uhlíkové stopy namísto jejího skutečného snižování.
Konec předčasného zastarávání výrobků
Další část novely má zabránit předčasnému zastarávání výrobků. Prodejci nebudou moci zatajovat informace o aktualizacích softwaru, které mohou mít negativní dopad na fungování nebo používání výrobku (např. PC, telefonu). Aktualizaci navíc nebudou moci prezentovat jako nezbytnou, pokud ve skutečnosti slouží pouze ke zlepšení jeho funkčnosti.
Pravidla se zaměří také na samotnou životnost výrobků. Nová úprava má zabránit praktikám, které spotřebitele nutí k předčasné výměně spotřebních částí výrobku (např. baterie nebo toneru), přestože jejich výměna není nezbytná. Zakázáno bude také nabízet výrobky s funkcemi, které uměle omezují jejich životnost (tzv. kazítka) nebo klamat spotřebitele o jejich životnosti či odolnosti. Stejně tak nebude možné tvrdit, že je výrobek opravitelný, pokud oprava ve skutečnosti není možná.
Dohled nad dodržováním pravidel bude mít na starost především Česká obchodní inspekce, u regulovaných odvětví pak příslušné dozorové úřady jako Česká národní banka nebo Energetický regulační úřad. Případná pokuta může dosáhnout až čtyř procent ročního obratu firmy – pokud obrat prodávajícího nelze zjistit, může penále vyšplhat až na 50 milionů korun.
Společnosti by proto měly prověřit, zda některé jejich marketingové praktiky nepředstavují zakázané jednání. Klamání spotřebitele s sebou nese nejen riziko vysokých pokut, ale může vést i k dalším sankcím nebo ztrátě důvěry zákazníků.