Zpět na výpis

Náklady na likvidaci majetku jako součást vstupní ceny nového majetku

Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku č.j. 10 Afs 346/2020-43 významně přispěl k upřesnění, v jakém případě lze náklady na likvidaci majetku zahrnout do základu daně přímo, a kdy se naopak jedná o investice, které jsou součástí vstupní ceny nového majetku.

NSS rozhodoval o kasační stížnosti Odvolacího finančního ředitelství (OFŘ) v otázce nákladů souvisejících s pořízením nového majetku. Žalobcem byla společnost zabývající se likvidací odpadu. Předmětem sporu byla otázka, zda náklady na demolici spalovacího kotle K1 v rámci celkové rekonstrukce spalovny souvisejí s pořízením nového spalovacího kotle K1.  

V rámci projektu provedla společnost ve zdaňovacích obdobích 2011 a 2012 demolici spalovacího kotle K1. V průběhu stejného projektu byly zbourány kotle K2 a K3, které byly nahrazeny novými kotli uvedenými do provozu v roce 2011. Kotel K1 během realizace projektu zůstal v provozu a sloužil k udržení chodu spalovny. Následné náklady na demolici kotle K1 zahrnula společnost do základu daně jako náklad. Správce daně (mimo jiné i na základě informací o budoucích záměrech společnosti uvedených ve výročních zprávách) ovšem dospěl k závěru, že náklady na demolici nejsou provozními náklady, ale souvisí s další fází projektu – výstavbou spalovacího kotle K1 – a měly by tedy být součástí vstupní ceny nového kotle K1. 

NSS zdůraznil, že je nutné v prvé řadě ujasnit povahu nákladů na demolici, tedy zda souvisely s výstavbou nového kotle K1 (resp. s pořízením nové investice). Podle OFŘ není pochyb o tom, že původní kotel K1 byl zbourán, aby uvolnil místo pro nový v rámci pokračování investiční akce. Společnost nicméně argumentovala tím, že kotel K1 byl odstraněn z bezpečnostních a ekologických důvodů. 

NSS už dříve (7 Afs 365/2018-66) došel k závěru, že v případě nákladů souvisejících s pořízením majetku musí mezi vynaložením nákladů a pořízením hmotného majetku existovat přímá příčinná a jednoznačná souvislost. Přitom není rozhodné, zda a kdy se daňový subjekt formálně rozhodl daný majetek pořídit, ale kdy jej fakticky začal pořizovat. 

Z důkazních prostředků NSS dovodil, že původní kotel K1 sloužil v průběhu realizace projektu k zajištění činnosti společnosti do doby, než byly uvedeny do provozu nové kotle K2 a K3. Nové spalovací kotle K2 a K3 dle něj co do výkonnosti plně nahradily původní tři staré kotle a výstavba třetího kotle nebyla pro činnost společnosti nezbytná. 

NSS tedy dospěl k závěru, že mezi demolicí spalovacího kotle K1 a investičním záměrem v podobě nového spalovacího kotle K1 neexistuje jednoznačná přímá příčinná souvislost a ztotožnil se s postupem společnosti, která tyto náklady uplatnila do daňových nákladů. 

Závěr NSS tedy poukazuje na skutečnost, že při posuzování, zda jde o náklady na pořízení majetku, je nutné určit, zda mezi daným nákladem a pořízením nového hmotného majetku existuje jednoznačná přímá příčinná souvislost.