Nekontrolujete ostatní jednatele? Pak spoluodpovídáte za škodu, kterou způsobí

V posuzovaném případě se NS zabýval otázkou soukromoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou zpronevěřením finančních prostředků ve společnosti s ručením omezeným. Jeden z jejích jednatelů (dále jen „Jednatel č. 1“) pro vlastní potřebu dlouhodobě čerpal finanční prostředky, které patřily společnosti. Jakmile to zjistil druhý jednatel (dále jen „Jednatel č. 2“), podal na svého kolegu trestní oznámení.

Z pohledu jeho spoluodpovědnosti za způsobenou škodu však již bylo pozdě. Soud totiž konstatoval, že se Jednatel č. 2 dopustil porušení povinnosti péče řádného hospodáře, protože nevěnoval správě a řízení společnosti patřičnou pozornost. A fakticky tak umožnil zpronevěření peněz společnosti. Neoprávněné výběry z bankovního účtu společnosti navíc odhalil až s dlouhou časovou prodlevou (v řádu několika let), čímž umožnil, aby způsobená škoda narostla do výše necelých tří milionů korun. 

Jednatel č. 2 založil svou obranu na tom, že nerozumí účetním otázkám, a proto přenechal jejich řešení na kolegovi. NS však vyložil, že k prevenci a včasnému odhalení zpronevěry nebyla nutná znalost vedení účetnictví, nýbrž by dostačoval alespoň minimální zájem o správu a řízení společnosti – podezřelé výběry peněžních prostředků bylo možné zjistit pouhým nahlédnutím do internetového bankovnictví. Neuspěla ani argumentace, že nejasnosti v účetnictví neodhalil ani společník, který bez výhrad schválil účetní závěrky společnosti. 

NS proto uzavřel, že se Jednatel č. 2 dopustil porušení péče řádného hospodáře tím, že vykonával svou funkci pouze formálně (nepodílel se na správě a řízení společnosti a nenastavil ani odpovídající kontrolní mechanismy), a proto odpovídá společně a nerozdílně s Jednatelem č. 1 za škodu způsobenou zpronevěřením prostředků.

Výše popsaný závěr NS navazuje na nedávné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který konstatoval, že členové představenstva akciové společnosti porušili povinnost péče řádného hospodáře, když zanedbali kontrolu nad vedením účetnictví svěřeného do působnosti jednoho z jejich kolegů. 

Ani řádné rozdělení působnosti (které v případě posuzovaném NS zcela scházelo) totiž nezbavuje členy statutárního orgánu (případně jednotlivé statutární orgány, nejde-li o kolektivní orgán) povinnosti přiměřeně kontrolovat výkon delegované působnosti. O dalších povinnostech, na něž členové statutárního orgánu nesmějí zapomenout při delegaci působnosti, jsme již psali zde.