Z judikatury
9. 10. 2018

Nevyhovění žádosti subjektu osobních údajů: jedná se o správní rozhodnutí

Nejvyšší správní soud (NSS) posuzoval přípustnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu v případě, kdy subjekt údajů není spokojen s vyřízením uplatněného práva podle právních předpisů na ochranu osobních údajů. Zásahu do práv se měla dopustit Policie ČR, když sdělením zamítla žádost o výmaz osobních údajů v Evidenci nežádoucích osob (ENO) a v Schengenském informačním systému druhé generace (SIS II).

Ladislav Karas
Martina Okáčová

V posuzovaném případě byl stěžovatel po příletu na pařížské mezinárodní letiště zadržen a byl mu odepřen vstup na území Francouzské republiky, a to z důvodu, že je ze strany Policie ČR veden v ENO a SIS II. Stěžovatel se obrátil na Policii ČR s žádostí o sdělení, jaké osobní údaje o něm Policie ČR zpracovává a jak dlouho je bude uchovávat, pokud není možný jejich okamžitý výmaz. Policie ČR reagovala sdělením, ve kterém předestřela, jaké osobní údaje o stěžovateli zpracovává a po jaké době dojde k jejich výmazu, přičemž žádosti o výmaz těchto údajů nevyhověla.
Stěžovatel se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu domáhal u Městského soudu v Praze výmazu svých osobních údajů, resp. jejich vyřazení z evidence ENO a SIS II. Městský soud v Praze shledal zařazení stěžovatele do ENO v souladu s právními předpisy a žalobu zamítl jako nedůvodnou. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost k NSS.

Zásadním pro rozhodnutí v této věci bylo, jakou povahu má sdělení Policie ČR o nevyhovění žádosti o výmaz osobních údajů. Na základě předchozí judikatury NSS dovodil, že sdělení sice není vydáváno v rámci správního řízení, ale je výsledkem určitého formalizovaného procesu (podle ustanovení § 83 zákona o Policii ČR). Okolnost, že sdělení Policie ČR není výsledkem správního řízení dle správního řádu či jiného procesního předpisu, neznamená, že jej není možné posoudit jako rozhodnutí. Opíral se zejména o předchozí usnesení rozšířeného senátu NSS, který shrnul znaky, podle kterých lze určitý akt považovat za akt formalizovaného řízení (konkrétní adresát, písemná forma a doručení, stanovené náležitosti – především odůvodnění a poučení, a struktura posuzovaného sdělení, kterou lze připodobnit výroku rozhodnutí).

NSS konstatoval, že sdělení Policie ČR není pouhým deklaratorním přípisem, nýbrž jde o akt, který je způsobilý zasáhnout do práv stěžovatele. Sdělení, že nebylo vyhověno žádosti o výmaz osobních údajů ze strany Policie ČR, je podle NSS ve svých důsledcích prakticky zamítavým správním rozhodnutím.

Stěžovatel se svých práv domáhal žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Taková žaloba je přípustná až v případě, nelze-li se domáhat ochrany jinak – v tomto případě se měl stěžovatel nejprve domáhat svých práv žalobou proti rozhodnutí správního orgánu.

Pro úplnost je nutno zmínit, že stávající úprava pro vydávání sdělení Policie ČR má být přesunuta do nového zákona o zpracování osobních údajů, který v současnosti prochází legislativním procesem. Nelze předjímat, s jakým obsahem bude uvedený zákon nakonec přijat, nicméně aktuální znění vládního návrhu zákona v daném směru koncepčně žádné zásadní změny nepřináší.

 

Sdílet článek
LinkedIn
Webdesign