Novela zákoníku práce (část I): Nejméně 160 hodin dovolené pro každého
Návrh velké novely zákoníku práce mají poslanci na stole od ledna. První část novely by měla začít platit už od 1. července tohoto roku. V následujících číslech Daňovek Vás proto seznámíme s hlavními změnami, které by novela měla přinést. V prvním díle našeho seriálu se podíváme na zřejmě nejzásadnější změnu, kterou je změna výpočtu dovolené. Počínaje rokem 2021 by dovolená měla vycházet z odpracovaných hodin, nikoli dnů, jak je tomu doposud.
Současná právní úprava dovolené počítané podle odpracovaných dnů nemusí být v některých ohledech zcela spravedlivá. Například zaměstnanci, který pravidelně odpracuje za týden deset hodin v rámci čtyř dnů, se pro účely dovolené započítá více odpracovaných dnů než zaměstnanci, který za týden odpracuje 24 hodin v rámci dvou dvanáctihodinových směn. Dovolená podle dnů navíc pokulhává i v případě, že některý zaměstnanec pracuje různě dlouhé směny. Bez ohledu na to, zda mu na daný den připadla šestihodinová, osmihodinová nebo dvanáctihodinová směna, zaměstnanec vyčerpá jeden den dovolené. A to může být pro zaměstnavatele i zaměstnance obrovský rozdíl.
Navrhovaná koncepce ponechává základní výměru dovolené v rozsahu nejméně čtyř týdnů. Výpočet nároku na dovolenou už ale nebude založen na odpracovaných dnech, ale na týdenní pracovní době zaměstnance, od níž se pak bude odvozovat i délka dovolené. Počet hodin roční dovolené bude zohledňovat počet hodin, které zaměstnanec skutečně odpracoval.
Právo na dovolenou za kalendářní rok bude mít zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli pro něj odpracoval během 52 týdnů v kalendářním roce stanovenou nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu připadající v průměru na každý z těchto 52 týdnů (tj. např. 40 hodin týdně). Délka dovolené za kalendářní rok pak bude odpovídat délce týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance vynásobené počtem týdnů dovolené. V praxi to znamená, že zaměstnanec pracující 40 hodin týdně, který má nárok na pět týdnů dovolené, bude mít nárok na roční dovolenou v délce 200 hodin (tj. 40 hodin x 5 týdnů).
Zaměstnanec, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, ale za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli odpracoval u něho alespoň čtyři týdny v rozsahu stanovené nebo kratší sjednané týdenní pracovní doby, bude mít nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Za každou řádně odpracovanou týdenní pracovní dobu tak má zaměstnanci náležet jedna dvaapadesátina dovolené za kalendářní rok. Zákon počítá i s možností, že zaměstnanec odpracuje v přepočtu na týdenní pracovní dobu i více než 52 týdnů za kalendářní rok. V takovém případě se zaměstnanci v příslušném kalendářním roce zohlední vyšší počet celých násobků stanovené nebo kratší pracovní doby než 52.
Se změnou koncepce dovolené ze dnů na hodiny souvisí i změny týkající se krácení dovolené. Dnes může zaměstnavatel krátit dovolenou jak za neomluvenou absenci, tak v případě dlouhodobých překážek v práci. Nově to bude možné pouze v případě neomluvené absence, a to jen o počet skutečně zameškaných hodin. Žádné krácení dovolené pro překážky v práci se napříště konat nebude. Veškeré překážky se budou buď započítávat, nebo nezapočítávat do počtu odpracovaných hodin v rámci týdenní pracovní doby, a tím ve výsledku ovlivňovat celkovou délku dovolené.
Novela současně umožňuje na žádost zaměstnance převést do dalšího roku část dovolené, která přesahuje její zákonnou minimální délku čtyř týdnů, resp. šesti týdnů u pedagogických a akademických pracovníků.
Změna koncepce dovolené bude mít bezesporu dopady zejména na zaměstnavatele, kteří se budou muset na nový systém včas a kvalitně připravit. V dalším díle našeho seriálu o velké novele zákoníku práce vám přiblížíme, v čem se změní pravidla pro doručování písemností zaměstnancům.