NSS k osvobození od DPH

V rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) 9 Afs 48/2016 společnost dodávala zboží do Německa a uplatňovala si nárok na osvobození od DPH v souladu s příslušným ustanovením zákona o DPH. Správce daně ale došel ke zjištění, že zboží bylo ve skutečnosti vyložené v Irsku, tedy v jiném státě, než jaký společnost deklarovala, a to hned v několika po sobě jdoucích dodávkách. Irsko bylo uvedeno také na mezinárodních přepravních listech a společnosti tak nebyl přiznán nárok na osvobození od DPH.

Podle zákona o DPH je pro nárok na osvobození od daně na výstupu potřeba kumulativně naplnit tři podmínky. První podmínkou je dodat zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě. Druhou podmínkou je odeslání, popřípadě přeprava zboží do jiného členského státu. To je spojené i s třetí podmínkou, která určuje, že přeprava zboží musí být zajištěna plátcem, pořizovatelem nebo jimi zmocněnou třetí osobou.

V tomto případě se společnost odvolávala na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Teleos. Ten v případě intrakomunitárních dodávek definoval podmínky pro osvobozování od DPH a také se zabýval možností, zda lze nahradit některý z důkazů uplatněním institutu dobré víry. NSS odmítl, že společnost mohla jednat v dobré víře, když věděla, že zboží bylo přepraveno do jiného státu, než bylo ujednáno. A to i přesto, že se zástupce společnosti osobně s odběratelem sešel a prověřil jeho registraci v systému VIES. NSS upozornil na to, že společnost měla mít podstatné pochybnosti o místě dodání a požadovat další důkazy o tom, že zboží bylo dodáno smluvnímu odběrateli. Situace je tak naprosto odlišná od rozsudku Teleos. Nebyly naplněny podmínky pro osvobození od DPH a zároveň ani nebyla prokázána dobrá víra společnosti. Nakonec bylo plnění klasifikováno jako lokální plnění a společnost tak měla povinnost z něj na výstupu přiznat DPH.