NSS k prokázání nároku na odpočet DPH ze subdodávek
Stačí faktura a smlouva k prokázání nároku na odpočet DPH? Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávném rozsudku připomněl, že nikoli. Pokud správce daně zpochybní rozsah nebo povahu přijatých služeb, musí být plátce schopen prokázat nejen to, že služba existovala, ale také co přesně bylo dodáno, v jakém rozsahu a kým.
V projednávaném případě společnost poskytovala část úklidových služeb formou subdodávek od jiných plátců DPH. Daň na vstupu z nich nárokovala v přiznáních k DPH. Společnost předložila správci daně během kontroly faktury, smlouvy, přehledy odpracovaných hodin, potvrzení odběratelů i svědecké výpovědi. Přesto nárok na odpočet DPH neuznal.
Správce daně to odůvodnil tím, že společnost neprokázala, že úklidové práce přijala od deklarovaných dodavatelů či od jiných plátců DPH. A nedoložila ani jejich přijetí v deklarovaném rozsahu a předmětu podle předložených daňových dokladů.
Nedostatky v daňových dokladech považoval správce daně i městský soud za jednu z indicií vyvolávající pochybnosti o předmětu, rozsahu a deklarovaném dodavateli plnění.
Kasační stížnost společnosti NSS zamítl jako nedůvodnou, nicméně se vyjádřil k prokázání nároku na odpočet v daném případě. V odůvodnění připomněl závěry rozsudku SDEU ve věci Kemwater ProChemie: I pokud je zřejmé, že určité plnění fakticky proběhlo, nemusí to samo o sobě postačovat. Samostatným důvodem pro zamítnutí odpočtu může být také neprokázání rozsahu přijatého plnění.
Podle NSS společnost tvrdila, že její primární dodavatel zajišťoval pracovníky, ceny odpovídaly realitě, pracovníci mohli pracovat pro více subjektů a odměny byly hrazeny v hotovosti. Tato tvrzení ovšem neprokazují, že právě tento dodavatel poskytl konkrétní plnění v deklarovaném rozsahu a za deklarovanou cenu. Zároveň hotovostní úhrady nemohou prokázat rozsah protiplnění a to, kdo je poskytl.
Správce daně připustil, že sporná plnění nebyla zcela fiktivní a určitá plnění v nějaké formě fakticky proběhla a byla použita v rámci ekonomické činnosti společnosti. Zpochybnil ale předmět, rozsah a konkrétního dodavatele (plátce DPH), který měl plnění poskytnout.
Rozsudek NSS potvrzuje, že samotná existence daňového dokladu nemusí být vždy dostačující. Pokud správce daně zpochybní skutečný rozsah nebo předmět přijatého plnění, měl by být plátce schopen doložit, co přesně bylo poskytnuto, v jakém rozsahu a kým. Vedle správně vystavených daňových dokladů proto doporučujeme uchovávat také související smlouvy, objednávky, předávací protokoly, výkazy práce, fotodokumentaci či jiné důkazy umožňující prokázat faktické uskutečnění plnění. Zvláštní pozornost si zaslouží zejména případy, kdy jsou služby poskytovány prostřednictvím subdodavatelů nebo jsou úhrady prováděny v hotovosti. Praxe zároveň ukazuje, že největší důkazní hodnotu mají dokumenty vznikající průběžně při realizaci zakázky.