NSS k prokazování režijních nákladů na držbu podílu v dceřiné společnosti
Nejvyšší správní soud (NSS) uznává, že není jednoduché prokázat přesnou výši režijních nákladů souvisejících s držbou podílu v dceřiné společnosti. Toto praktické úskalí ovšem nic nemění na tom, že pokud se daňový subjekt chce vyhnout uplatnění nedaňových výdajů v podobě paušální částky 5 % z přijatých dividend, musí skutečnou výši režijních nákladů prokázat. Zvolený algoritmus výpočtu musí být „rozumný“ a musí reflektovat veškeré související náklady.
NSS připomněl, že úprava § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů nabízí dvě možnosti postupu, a to buď prokázání skutečné výše režijních nákladů, nebo jejich paušalizaci ve výši 5 % z přijatých dividend. Tento paušál se uplatní i tehdy, pokud poplatník tvrdí nižší režijní náklady, ale nedokáže prokázat jejich skutečnou výši.
V projednávané kauze poplatník režijní náklady vyčíslil prostřednictvím tabulky na 365 Kč. Náklady představovaly čtyři hodiny času, které zaměstnanec společnosti strávil v souvislosti s výkonem působnosti valné hromady dceřiné společnosti. Správce daně toto vyčíslení odmítl a vyloučil nedaňové náklady zmíněnou paušální sazbou ve výši 160 tisíc Kč. Když se případ dostal před Nejvyšší správní soud, ten potvrdil, že z předložených důkazů nevyplývají žádné ekonomické důvody potvrzující či vysvětlující částku uvedenou daňovým subjektem. Z tabulky uvedené daňovým subjektem je sice zřejmý výsledek výpočtu, nikoli však jednotlivé kroky, které k němu vedly.
NSS zdůraznil, že daňový subjekt musí náklady hodnověrným způsobem identifikovat, vyčíslit a opřít je o příslušné důkazní prostředky. V daném případě byl sice předložen určitý výpočet výše režijních nákladů, ale žádné důkazní prostředky nedokládaly, jaká logika k němu vedla, ani na jakém ekonomickém kritériu byl výpočet založen, a to ani poté, co správce daně výpočet zpochybnil a vyzval subjekt k vysvětlení zvoleného postupu.
NSS souhlasil s tím, že v praxi může být komplikované doložit režijní náklady a vyčíslit přesně jejich hodnotu, nicméně je třeba vytvořit určitý rozumný algoritmus jejich výpočtu zohledňující veškeré náklady ve vztahu k podpůrným organizačním procesům, které souvisejí s držbou podílu v dceřiné společnosti. Pokud se chce daňový subjekt vyhnout aplikaci paušální sazby nedaňových výdajů v podobě 5 % z příjmu z obdržených podílů na zisku, je jeho odpovědností náklady řádně vyčíslit a prokázat. V praxi může být nezřídka paušálně vypočítaná částka řádově vyšší než náklady skutečné.
V posuzovaném případě tedy daňový subjekt neunesl důkazní břemeno a dle NSS doplatil zejména na následky vlastní procesní pasivity v daňovém řízení a nikoli na objektivní složitost prokazování skutečných nákladů. Rozsudek tak opět připomněl, že kalkulaci a prokazování nepřímých nákladů na držbu podílu v dceřiné společnosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost.