NSS posvětil milionovou pokutu za švarcsystém

Tzv. švarcsystém znamená, že podnikatel zajišťuje některé své činnosti prostřednictvím fyzických osob jakožto samostatných podnikatelů (na základě obchodněprávního vztahu), přičemž však výkon těchto činností vykazuje znaky závislé práce. Závislou prací se podle zákoníku práce rozumí práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává osobně. Výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah přitom zákon zakazuje. 

V projednávaném případě společnost zajišťovala pro svého klienta, výrobce automobilových komponentů, činnost spočívající v třídění vadných a bezvadných součástek. Tuto činnost zajišťovala prostřednictvím několika OSVČ.  

Tito „poskytovatelé služeb“ neměli možnost ovlivnit čas, místo nebo způsob práce ani odměnu za ni. Nástroje k práci včetně běžného nářadí si pronajímali od společnosti a neměli ani vlastní pracovní oblečení – pronajímali si v podstatě firemní stejnokroj. Podstoupili školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a při provádění zakázek se řídili manuály společnosti a jejího klienta nebo instrukcemi zaměstnance společnosti. Většina poskytovatelů nejprve pracovala pro společnost na základě dohod o provedení práce a po zaučení si zřídili živnostenské oprávnění, aby mohli pracovat pro společnost externě – náplň práce se přitom nelišila. Jako poskytovatelé služeb sice mohli odmítat jednotlivé zakázky, ale činili tak minimálně, protože je společnost motivovala hodnotícím systémem, na základě kterého mohla měnit jejich odměny. Své služby fakturovali prostřednictvím jednotného systému požadovaného společností. Většina těchto poskytovatelů služeb pak pracovala pouze pro danou společnost a byla tak na ni finančně závislá. 

Mezi sporné otázky patřil způsob určení odměny, který se v průběhu řízení nepodařilo prokázat. Daná společnost argumentovala, že odměny vyplácela na základě odvedené práce (zkontrolovaných kusů), přičemž z převažujících důkazů však vyplývalo, že se odměny vyplácely podle odpracovaných hodin, což by byl další znak typický pro závislou práci. Podle soudů by však ani výplata odměny na základě zkontrolovaných kusů na výsledku celkového zhodnocení situace nic nezměnila.  

Na základě skutkových zjištění NSS uzavřel, že činnost, kterou OSVČ pro společnost vykonávali, nebyla ve své skutečné podstatě poskytováním služeb, ale výkonem závislé práce. Podle soudu šlo o učebnicový příklad promyšleného švarcsystému. 

Společnosti zejména přitížila skutečnost, že OSVČ fakticky nemohli činnost vykonávat samostatně, když postupovali podle manuálu a instruktáže společnosti a neměli ani žádné vlastní vybavení. Jejich činnost se zkrátka příliš podobala činnosti běžných zaměstnanců (firemní stejnokroje, obvyklá školení). 

Jak současně upozorňuje Státní úřad inspekce práce ve svém zpravodaji, při posuzování, zda dochází na pracovišti k nelegálnímu zaměstnávání, je podstatná skutečná povaha vykonávané činnosti. Ani propracovaná smluvní dokumentace nemůže převážit nad tím, jak spolupráce s poskytovateli služeb fakticky probíhá. 

Podnikatelé spolupracující s fyzickými osobami jakožto dodavateli by tedy měli prověřit možná rizika. Inspekce práce může za umožnění nelegální práce uložit „zaměstnavateli“ pokutu až 10 milionů korun. Kromě toho může být doměřena daň a pojistné a v krajním případě může následovat i trestněprávní postih.