NSS: přísnější výklad podmínek pro pobyt cizinců za účelem kategorie „ostatní/jiné“
Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku (2 Azs 64/2024) potvrdil, že účel pobytu v kategorii „ostatní/jiné“ musí mít k České republice dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Skutečnost, že se aktivita cizince odehrává v Česku a vyžaduje jeho dlouhodobou přítomnost, již dle soudu jako argument nepostačuje.
Posuzovaný případ se týkal cizince, který v České republice původně pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia v Brně. Poté, co přestal splňovat podmínky tohoto pobytu, požádal o nové povolení v kategorii „ostatní/jiné“ – konkrétně za účelem studijních aktivit, které nejsou studiem ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Jako účel pobytu uvedl intenzivní kurz anglického jazyka v rozsahu 20 vyučovacích hodin týdně. Ministerstvo vnitra žádost zamítlo s tím, že studium angličtiny nepředstavuje dostatečný účel pobytu odůvodňující dlouhodobé setrvání na území České republiky. Tento závěr následně potvrdila i Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.
Krajský soud v Brně se naopak přiklonil k názoru cizince. Podle soudu účel pobytu dostatečně doložil, protože šlo o časově intenzivní vzdělávací aktivitu vyžadující cizincovu přítomnost v České republice po dobu delší než tři měsíce. Současně upozornil, že správní orgány v minulosti obdobné jazykové kurzy jako účel pobytu akceptovaly.
Nejvyšší správní soud se však s přístupem krajského soudu neztotožnil. Rozsudek zrušil a navázal přitom na závěry rozšířeného senátu, podle kterých nestačí jakákoliv aktivita probíhající na území České republiky. Zákonem výslovně neupravený účel pobytu musí mít k České republice dostatečně intenzivní, těsnou a seriózní vazbu. Soud rovněž zdůraznil, že studium anglického jazyka lze realizovat prakticky kdekoliv na světě, včetně země původu žadatele, a že logičtějším postupem by bylo studium anglického jazyka v nějaké anglofonní zemi. NSS proto dovodil, že deklarovaný kurz angličtiny nebyl dostatečným důvodem pro udělení dlouhodobého pobytu.
NSS se vyjádřil také k otázce dřívější správní praxe a legitimních očekávání cizince, které zmiňoval krajský soud. Připomněl, že legitimní očekávání účastníků řízení není absolutní a omezuje se zejména zásadou legality. Není možné se domáhat toho, aby správní orgán pokračoval v předchozí praxi, pokud se ukáže, že tato praxe byla v rozporu se zákonem. Ani případná skutečnost, že správní orgány v minulosti obdobné žádosti schvalovaly, proto sama o sobě nezakládá nárok na stejné rozhodnutí v budoucnu.
Toto rozhodnutí je důležité pro žadatele o dlouhodobý pobyt za účelem „ostatní/jiné“, a to zejména s ohledem na ostatní vzdělávací aktivity, které samy o sobě nejsou studiem. NSS potvrdil, že již nebude postačovat pouze doložení kurzu nebo jiné aktivity probíhající v České republice, ale žadatelé budou muset prokázat skutečnou a dostatečně silnou vazbu na české prostředí.