NSS: reklamní služby a nárok na odpočet DPH
V rozsudku 8 Afs 111/2022–36 posuzoval Nejvyšší správní soud, do jaké míry daňový subjekt unesl své důkazní břemeno v případě přijatých reklamních služeb, které měly být realizovány v rámci motocyklových závodů, mj. i na dresu závodníka, který z důvodu zranění závodil z celého roku pouhé tři měsíce.
Správce daně prověřoval rozsah přijatých reklamních služeb, z kterých daňový subjekt uplatňoval nárok na odpočet. Zároveň ho vyzval k prokázání identity dodavatele deklarovaného v přiznáních k DPH.
Daňový subjekt s odkazem na rozsudek C-154/20, Kemwater ProChemie argumentoval, že výzva ze strany správce daně směřující k prokázání totožnosti dodavatele reklamních služeb představuje jednání na základě už překonané judikatury. Soudní dvůr EU totiž v uvedeném rozsudku potvrdil, že pro uplatnění nároku na odpočet není nutné prokázat totožnost dodavatele, nýbrž prokázat skutečnost, že v době dodání jednal v postavení plátce daně. NSS s tímto argumentem souhlasil.
Správce daně dále zpochybňoval nárok na odpočet DPH uplatněný daňovým subjektem z přijatých služeb, a to z toho důvodu, že jezdec, na jehož dresu byla reklama umístněná, byl zraněný a nemohl závodit. Reklamní služby tudíž nemohly být daňovému subjektu poskytnuty ve smluveném rozsahu. NSS nicméně zohlednil veškeré předložené důkazní prostředky ze strany daňového subjektu, jež dokládaly, že i přes své zranění se jezdec účastnil motocyklových závodů a logo daňového subjektu reprezentoval. Stejně tak jezdec nosil závodní dres i během rehabilitací či návštěv v posilovně, pózoval před fotografy, poskytoval rozhovory s novináři, přičemž u všech důkazních prostředků byla prokázána konzistentnost.
NSS tedy došel k závěru, že přestože se jezdec v průběhu sezóny zranil, z předložených důkazních prostředků jednoznačně vyplývalo, že k propagaci daňového subjektu nadále docházelo způsoby předpokládanými smlouvou, byť ne přímo na trati během závodu.