Zpět na výpis

NSS řešil podmínky pro uplatnění odpisu technického zhodnocení nemovitosti

Nejvyšší správní soud (NSS) se zabýval otázkou, za jakých podmínek lze stavební úpravy nemovitosti považovat za technické zhodnocení, u nějž je možný daňový odpis. Soud uzavřel, že lze odpisovat jen takové technické zhodnocení, u kterého daňový subjekt prokáže uvedení do stavu způsobilého k obvyklému užívání a doloží, kdy k provedení stavebních úprav došlo.

Rozsudek (6 Afs 18/2025) se týkal odpisů z přestavby bývalého skladu a garáží na saunu s vířivkami používanou k podnikání. Ačkoliv původní řízení bylo složitější, daňový subjekt se po zamítnutí žaloby krajským soudem obrátil na NSS pouze s jednou kasační námitkou. 

V té rozporoval závěr krajského soudu, podle něhož neprokázal uvedení nemovitosti do stavu způsobilého obvyklému užívání, což brání uplatnění daňových odpisů z technického zhodnocení. Jednou z podmínek je splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy – v daném případě stavebním zákonem. K tomu podle krajského soudu nedošlo, protože daňový subjekt nedoložil kolaudační rozhodnutí či souhlas se změnou účelu užívání. Nadto nebylo z důkazů jasné, kdy k přestavbě došlo.

Daňový subjekt v kasační stížnosti tvrdil, že soulad užívání dotčené stavby s právními předpisy lze prokázat i jinými listinami než pouze kolaudačním rozhodnutím (to se podle něj nedochovalo). Místo toho doložil rozhodnutí o nenařízení odstranění stavby, které dle něj prokazovalo, že se nejedná o nepovolenou stavbu. Také argumentoval tím, že správce daně nedoložil původní účel užívání, a proto neměl požadovat prokázání jeho změny.
 

Pečlivá dokumentace je klíčová 

NSS v rozsudku zdůraznil smysl zákonné úpravy daňových odpisů: zajišťují, že daňový subjekt odpisuje pouze takový majetek, který je skutečně pořízený a užívaný za účelem zajištění, dosažení a udržení zdanitelných příjmů. Daňový subjekt tak měl podle soudu správci daně prokázat, že byly splněny podmínky pro uplatnění odpisu technického zhodnocení (věcné kritérium) i souvislost s předmětným zdaňovacím obdobím (časové kritérium).

Vzhledem k tomu, že daňový subjekt neprokázal, že odpis technického zhodnocení mohl uplatnit již v předmětném období roku 2014, nemohla být jeho kasační stížnost podle soudu úspěšná, protože se proti tomuto závěru krajského soudu ve stížnosti ani nevymezil. Nad rámec toho NSS konstatoval, že daňový subjekt nepředložil listiny, kterými by prokázal, že přestavba dotčené nemovitosti a její užívání byly v souladu s právní úpravou stavebního zákona. 

Rozsudek ukazuje na význam pečlivé dokumentace ke stavebním úpravám a její archivace. Při kontrole uplatněných daňových odpisů ze strany správce daně je totiž nutné doložit dokončení úprav, jejich legálnost i přesné časové zařazení.