NSS se vyjádřil k fakturaci služeb, která obsahovala nedaňové náklady

Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil, že nedaňové náklady nemohou být považovány za daňové jen proto, že daňový subjekt tyto náklady navýšené o ziskovou přirážku vyfakturuje mateřské společnosti v rámci poskytování služeb.

Ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů ve znění před novelou k 1. lednu 2015 upravuje, že náklady, které jsou daňově neuznatelné podle § 25 téhož zákona, lze za určitých podmínek zahrnout do uznatelných nákladů, a to do výše výnosů s nimi přímo souvisejícími. Podmínkou je, že tyto výnosy ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících. 

V případě, který posuzoval NSS, daňový subjekt zohlednil ve svém daňovém přiznání za rok 2010 určité náklady (cestovní náklady za zaměstnance sesterské společnosti, náklady za občerstvení, nadlimitní náklady za závodní stravování a ostatní pokuty a penále) jako daňově uznatelné s tím, že se jednalo o součást celkové ceny za poskytování softwarových služeb mateřské společnosti. Celková cena služeb byla stanovena na základě vynaložených nákladů (i těch nedaňových), k nimž byla připočítána přirážka. Jelikož se jednalo o spojené osoby, přirážka byla nastavena ve výši 5 %. Daňový subjekt se domníval, že podmínky pro aplikaci výše uvedeného ustanovení byly splněny. 

Stěžejní byla otázka, zda zmíněné náklady přímo souvisely s výnosy za služby. NSS dospěl k závěru, že sice mezi náklady a výnosy existuje přímá úměra, když zvýšení nákladů o 1 Kč vede ke zvýšení výnosů o 1,05 Kč, avšak podle něj nebyla mezi těmito náklady a výnosy prokázána přímá souvislost, tj. daňový subjekt neprokázal, jak dané náklady (např. na občerstvení) souvisely s poskytnutím softwarových služeb. NSS tak potvrdil názor správce daně, který tyto částky z daňových nákladů vyloučil a daňovému subjektu doměřil daň. 

Pro úplnost uvádíme, že výše uvedené ustanovení se po novele k 1. lednu 2015 vztahuje pouze na náklady, které jsou určeny k přeúčtování jiné osobě anebo je tato osoba povinna tyto náklady uhradit, a to jen do výše výnosů z tohoto přeúčtování. Podle současných výkladů by tyto náklady měly být prokazatelně přeúčtovány (například položkově rozepsány na faktuře) tak, aby zůstal zachován charakter těchto nákladů u příjemce, tj. bylo patrné, že se jedná o náklady na občerstvení, a nikoliv náklady na poskytnutí služby. Domníváme se, že v daném případě by ani po novele nebylo možné výše uvedené náklady považovat za daňově uznatelné. 

Sdílet článek