NSS vymezil rozdíl mezi smluvním a zahraničním zaměstnancem

Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozhodnutí upřesnil definici smluvního a zahraničního zaměstnance stanovenou zákonem o nemocenském pojištění. Rozlišení mezi těmito dvěma kategoriemi zaměstnanců pracujících v ČR je v praxi důležité kvůli odvodům pojistného na sociální zabezpečení.

V obou případech, jak u smluvního, tak u zahraničního zaměstnance je zaměstnavatelem subjekt se sídlem v tzv. nesmluvním státě (tj. všechny státy mimo státy EU, EHP, Švýcarsko a státy, se kterými má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení), ale pouze smluvní zaměstnanci podléhají v souladu s předpisy o nemocenském pojištění povinným odvodům pojistného na sociální zabezpečení v ČR. Tyto odvody je povinna hradit česká společnost (tzv. smluvní zaměstnavatel), do které byli smluvní zaměstnanci vysláni pracovat. Z povinného nemocenského pojištění jsou v ČR vyňati pouze zahraniční zaměstnanci, tj. ti, kteří jsou činní na našem území ve prospěch zahraničního zaměstnavatele z nesmluvního státu. 

Předmětem soudního řízení u NSS (č. j. 9 Ads 104/2018 ze dne 21. října 2020) byla povinnost odvodu pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnance zahraničního zaměstnavatele se sídlem v Jersey (tj. ve státě, který je považován za nesmluvní stát), kteří poskytovali české společnosti manažerské služby na území ČR na základě smlouvy o poskytování služeb.  

Jednalo se o zaměstnance, kteří původně pracovali na manažerských pozicích pro českou společnost na základě pracovněprávních vztahů s ní uzavřených dle českého zákoníku práce. Pracovní smlouvy s českou společností byly ukončeny, aby byly nově formálně uzavřeny se společností, která má sídlo v nesmluvním státě (Jersey) a zaměstnanci tak byli považováni za zahraniční zaměstnance. Tím přestali podléhat povinným odvodům pojistného na sociální zabezpečení. Pracovní pozice a faktická náplň práce daných zaměstnanců však zůstala bez jakékoliv změny. I nadále pracovali pro českou společnost, jako tomu bylo před ukončením pracovních smluv.  

Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) po provedené kontrole u české společnosti v rámci správního řízení rozhodla, že tito zaměstnanci nenaplňují definici zahraničního zaměstnance, nýbrž že se jedná o zaměstnance smluvní. Tedy, že pracují ve prospěch české společnosti a tudíž povinným odvodům na sociální zabezpečení v ČR podléhají. Pojistné měla odvádět česká společnost, která dle posouzení OSSZ naplnila definici smluvního zaměstnavatele. NSS ve shodě se správním orgánem a rovněž s krajským soudem dospěl ke stejnému závěru, a proto kasační stížnost zamítl.  

NSS uvedl, že i když obě kategorie zaměstnanců pojí skutečnost, že mají uzavřen pracovněprávní poměr se zahraničním zaměstnavatelem z nesmluvního státu, v případě zahraničního zaměstnance neexistuje vedle zahraničního zaměstnavatele žádný jiný český subjekt, k němuž by zaměstnanec měl blízkou vnitřní vazbu (hospodářskou, organizační).  

Naopak, v případě smluvního zaměstnance existuje v rámci nastavených vztahů ještě tuzemský subjekt, s nímž zaměstnance sice nepojí formálněprávní pracovní vztah, nicméně mezi nimi existuje určitá vazba. Touto osobou je tzv. smluvní zaměstnavatel.   

Pokud tedy ve vaší společnosti působí zaměstnanci, kteří mají právního zaměstnavatele v nesmluvní zemi, doporučujeme prověřit skutkový stav dané struktury a povinnost odvodů pojistného na sociální zabezpečení v ČR ve světle výše uvedených závěrů NSS.  

Sdílet článek