Otazníky nad chystanou úpravou whistleblowingu
Současný vládou projednávaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů je dalším z pokusů o komplexní právní úpravu tzv. whistleblowingu, tedy oznamování protiprávního jednání, zpravidla ze strany zaměstnanců. Ochrana oznamovatelů má být vlajkovou lodí protikorupčních opatření současné vlády. V rámci připomínkového řízení sklidil ale návrh zákona nemalou kritiku, mimo jiné i od jednotlivých vládních resortů, včetně ministerstva spravedlnosti. V čem návrh spočívá a co mu kritici vyčítají?
Obsah navrhovaného zákona lze shrnout do tří základních bodů. Za prvé mají být umožněny nové způsoby oznámení protiprávních jednání, za druhé má být v zákoně výslovně zakotvena ochrana oznamovatelů a za třetí má vzniknout Agentura na ochranu oznamovatelů jakožto nový specializovaný orgán.
Návrh především rozlišuje vnitřní oznámení (adresované přímo zaměstnavateli) a oznámení vnější (tj. hlášení třetímu subjektu, například policii). Zaměstnavatelům, kteří naplní určitá kritéria (např. mají více než 50 zaměstnanců, kteří jsou povinnými osobami dle zákona AML atd.), návrh stanoví povinnost zavést vnitřní oznamovací systém, který zaměstnancům umožní hlásit protiprávní jednání, stanoví opatření k jejich ochraně a umožní utajení totožnosti oznamovatele. Novým způsobem vnějšího oznamování má být hlášení učiněné u Agentury na ochranu oznamovatelů. Ta má být jakýmsi prostředníkem mezi oznamovatelem a orgány, které protiprávní jednání vyšetřují. Zřizovaná Agentura se má stát organizačním útvarem ministerstva spravedlnosti a k jejím hlavním úkolům má patřit osvětová a poradenská činnost, přijímání oznámení, informování příslušných orgánů a vydávání osvědčení oznamovatelům, že na základě jejich hlášení informovala příslušný orgán o podezření na protiprávní jednání.
Vůči oznamovatelům a osobám jim blízkým zákon výslovně zakazuje uplatňovat jakákoliv odvetná opatření např. propuštění z pracovního poměru, snížení mzdy, přeložení na jinou pozici a podobně.
Kritici navrhovaného zákona upozorňují zejména na skutečnost, že příprava zákona nekoncepčně předchází související evropskou směrnici, která dosud nemá finální podobu. Snadno se tak může stát, že český zákon bude s později přijatou směrnicí v rozporu, místo aby z ní obsahově vycházel. Ze samotného obsahu návrhu připomínkovým místům nejvíce vadí postavení Agentury na ochranu oznamovatelů. Té se předně vyčítají vysoké náklady na zřízení a provoz, které mají činit v prvním roce fungování 22 milionů a poté 11 milionů ročně. Kritikům navíc není úplně jasný ani její význam, protože oznamovatelé se již dnes mohou obracet na policii a jiné příslušné orgány přímo, což bude ve výsledku vždy rychlejší než oznámení skrze Agenturu. Jakožto součást ministerstva spravedlnosti navíc Agentura nebude fakticky nezávislá a kritici se obávají i korupčního rizika při posuzování podnětů oznamovatelů.
Pomyslný míč je proto nyní na straně vlády, aby se s připomínkami vypořádala, než svůj návrh zákona předloží Poslanecké sněmovně.