Pohled OECD na podnikatelské ztráty v důsledku pandemie COVID-19

Nižší poptávka. Narušené dodavatelské řetězce. Vyšší mimořádné a jednorázové provozní náklady. To jsou klíčové faktory vedoucí ke vzniku ztrát, se kterými se v době pandemie musí vyrovnat mnoho společností v rámci nadnárodních skupin bez ohledu na to, zda se jedná o entity nesoucí plná rizika (tzv. plnohodnotné entity) či jen omezená rizika (například smluvní výrobce). Jak by měly společnosti v nadnárodních skupinách postupovat v otázkách převodních cen za současných okolností?

OECD vydala doporučení ohledně dopadů pandemie COVID-19 na oblast převodních cen. Nabízí tak doporučení z několika úhlů pohledu, jak by měly podniky se svými ztrátami zacházet. U daňových subjektů, které nesou jen omezená podnikatelská rizika, odkazují doporučení na postup stanovený ve směrnici OECD: „Neočekává se, že především rutinní funkce budou dlouhodobě generovat ztráty“. U entit nesoucích rutinní rizika se tedy připouští, že mohou být krátkodobě ztrátové. OECD doporučuje provést důkladnou analýzu srovnatelnosti s cílem přesně vymezit danou transakci a posoudit, zda lze ztrátu přiřadit konkrétnímu účastníkovi transakce. 

OECD zdůrazňuje, že alokace ztrát souvisejících s dopady nemoci COVID-19 by měla být navázána na alokaci skutečných funkcí a rizik vyplývajících ze současných obchodních a finančních vztahů. Analýza by měla obsahovat prověrku funkčního a rizikového profilu před a po pandemii COVID-19.  

Co se týče alokace mimořádných a jednorázových provozních nákladů, OECD uvádí, že takové náklady by měly být vyloučeny z ukazatele čistého zisku a navrhuje, aby se vyloučení provedlo konzistentně na úrovni testované strany a srovnatelných podniků či transakcí s cílem zajistit spolehlivý výsledek. V souvislosti s tím upozorňuje i na omezenou dostupnost informací a na nezbytnost posouzení, zda dané náklady skutečně mají povahu mimořádných a jednorázových nákladů. Například řada podniků zavedla v důsledku nemoci COVID-19 mechanismy práce z domova a tyto mechanismy budou možná nakonec i trvalé povahy, a proto by neměly být chápány jako mimořádné, ale jako obvyklé náklady.   

Doporučení se také zabývají otázkou, zda v určitých situacích vyplývajících z pandemie COVID může dojít k tomu, že dopady této mimořádné situace ponesou všechny smluvní strany na základě případných ustanovení o tzv. vyšší moci ve smlouvě o vnitroskupinové transakci. OECD je toho názoru, že i když tato možnost existuje, nelze automaticky předpokládat, že pandemie bude dostatečným důvodem k uplatnění ustanovení o vyšší moci, přestože vnitropodniková smlouva takové ustanovení obsahuje. Rovněž v takových případech je třeba provést řádnou analýzu, která podpoří úvahu, že i nezávislé společnosti by v této situaci postupovaly obdobným způsobem.  

Sdílet článek