Pozor na lhůtu pro podání dodatečného daňového přiznání

V daném sporu šlo o následující situaci: v rámci daňového řízení vedeného správcem daně se u daňového subjektu neprokázala realizace určitých zdanitelných plnění ve zdaňovacím období leden 2013. Proto v květnu 2013 subjekt vystavil opravný daňový doklad se dnem uskutečnění zdanitelného plnění 31. května 2013. V reakci na výsledky daňové kontroly za zmíněné zdaňovací období a vystavení opravného daňového dokladu podal subjekt dne 28. dubna 2016 dodatečné daňové přiznání a snížil si DPH na výstupu. 

Podle zákona o DPH není možné provést opravu základu daně nebo výše daně po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění (objektivní lhůta). Daňový řád zároveň stanoví, že lze podat dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost, byla-li daň stanovena v nesprávné výši, a to ve lhůtě do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil rozhodné skutečnosti (subjektivní lhůta). 

Právě okamžik zjištění rozhodných skutečností je pro určení počátku běhu lhůty klíčový. NSS konstatoval, že nesrovnalosti ve sporných plněních musely být daňovému subjektu dostatečně známy, což dle soudu potvrzuje rovněž vystavení opravného daňového dokladu v květnu 2013. Proto NSS uzavřel, že nejpozději dne 31. května 2013 byly zjištěny skutečnosti rozhodné pro podání dodatečného daňového přiznání a daňový subjekt je měl podat do konce následujícího měsíce – dle soudu subjektivní lhůta marně uplynula dne 30. června 2013. Z těchto důvodů NSS uzavřel, že v dubnu 2016 už daňový subjekt nebyl oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost. 

Datum zjištění skutečností ve formuláři daňového přiznání nelze chápat jen jako čistě formální údaj a je třeba mu věnovat patřičnou pozornost. Daňové subjekty by měly být připraveny toto datum před správcem daně v případě pochyb zdůvodnit.