Zpět na výpis

Překročení mantinelů vyhledávací činnosti může mít dopad na prekluzi daně

Nejvyšší správní soud se v nedávném rozhodnutí vyjádřil k překročení mezí vyhledávací činnosti správcem daně, kdy vyhodnotil, že se již jednalo o daňovou kontrolu. To mělo zásadní vliv na uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně.

NSS ve věci 7 Afs 39/2020 řešil situaci, kdy správce daně doměřil na základě výsledků daňové kontroly daň z příjmů právnických osob za rok 2013. Daňový subjekt rozporoval okamžik, kdy došlo k zahájení daňové kontroly. Správce daně totiž před jejím formálním zahájením dne 2. dubna 2015 prováděl u daňového subjektu vyhledávací činnost týkající se převodních cen, a to od listopadu 2014. Během ní mu daňový subjekt poskytl informace o činnosti společnosti, dílčí údaje o uskutečněných transakcích se spojenými osobami, některé smlouvy o poskytování služeb a další podklady z účetnictví.

Následnému doměření daně se daňový subjekt bránil mimo jiné tím, že již uplynula prekluzivní lhůta pro doměření daně. Kontrola totiž fakticky započala již v lednu 2015, kdy správce daně vznesl požadavek na poskytnutí výstupů z účetnictví, které byly podkladem pro sestavení daňového přiznání. Daňový subjekt proto argumentoval, že mu správce daně doručil dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za rok 2013 až po uplynutí tří let od faktického zahájení daňové kontroly.

NSS uvedl, že pokud správce daně hodlá komplexně prověřovat skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení konkrétní daně, musí zvolit takový postup, který mu umožňuje provádět dokazování. Daňový řád přitom nezná žádný jiný postup, při němž je možné provádět dokazování, než daňovou kontrolu a postup k odstranění pochybností. Takovým postupem není vyhledávací činnost.

NSS naznal, že činnost správce daně v období od listopadu 2014 až po sepsání protokolu dne 2. dubna 2015 výrazně překračovala meze vyhledávací činnosti a měla charakter daňové kontroly. Sepsáním protokolu správce daně pouze zhojil dosavadní formální nedostatky svého postupu. V důsledku toho byla daň doměřena po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, čímž správci daně zanikla pravomoc stanovit daň za příslušné zdaňovací období.

Rozhodnutí NSS tak znovu ukázalo, jak zásadní roli může hrát porušení pravidel daňového procesu a překročení mezí postupů při správě daní pro konečný výsledek daňového řízení (více informací také v článku K otázce, co je a co není daňová kontrola). Pokud daňové kontrole, na jejímž základě byla doměřena daň, předcházela vyhledávací činnost správce daně, doporučujeme vždy zpozornět a vyhodnotit, jak tato skutečnost může ovlivnit strategii procesní obrany.