PSD2: novelizace platebních služeb

Směrnice 2015/2366/EU o platebních službách na vnitřním trhu, známá pod zkratkou PSD2, přináší několik novinek, které mají zvýšit bezpečnost plateb. U plateb na internetu bude při autentizaci platby nezbytné tzv. silné ověření alespoň dvěma způsoby. Těmi může být kombinace přístupových údajů či kódu zaslaného prostřednictvím SMS nebo vygenerovaného tokenem, jak je dnes poměrně běžné, ale například i prostřednictvím biometrických údajů (otisk prstu, záznam obličeje). Nově se zavádí také služba informování o platebním účtu. Díky ní budou klienti moci získat informace ze všech svých platebních účtů prostřednictvím jediné aplikace. Limit odpovědnosti uživatele za neautorizované transakce způsobené použitím ztracené, odcizené nebo zneužité karty se snižuje ze 150 na 50 eur. Zakazují se příplatky za platby kartou. Přísněji se bude regulovat také blokace prostředků na platebních účtech využívaná typicky při rezervaci hotelu či půjčení automobilu.

Další změnou, kterou směrnice PSD2 přináší, je povinnost bank informovat klienty o změně uzavřených smluv (včetně například všeobecných obchodních podmínek či ceníku) nejen v rámci internetového bankovnictví, ale zároveň i e-mailem. Tato novinka vyplývá také z lednového rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, dle kterého doručení nového znění smluv pouze do internetového bankovnictví není dostačující. Klienti totiž internetové bankovnictví nepovažují za běžný kanál komunikace a takové informace v něm neočekávají. Proto je třeba informovat je i jiným vhodnějším způsobem.

Členské státy jsou povinny začlenit úpravu směrnice do svého práva do 13. ledna 2018. Návrh novely zákona o platebním styku projednávala Poslanecká sněmovna od letošního jara. Poslanci však odmítli hlasovat o něm již v prvním čtení. Ba co víc, pozměňovacím návrhem jej změnili tak, že z něj výše popsaná povinnost přímo nevyplývá. Senát tak stál před nelehkou volbou – přijmout navržený zákon v poněkud nešťastném znění, nebo jej vrátit sněmovně. Ta by jej ovšem vzhledem ke končícímu volebnímu období již nestihla znovu projednat a ČR by nesplnila transpoziční lhůtu.

Při výkladu novelizovaného textu zákona o platebním styku je však třeba použít eurokonformní výklad, tedy takový, který bude v souladu s transponovanou evropskou směrnicí a judikaturou Soudního dvora. Banky by se proto měly držet přísnějšího výkladu a práva klientů by neměla být dotčena. Je politováníhodné, že zatímco velká část našich bankovních klientů se na nadcházející změny již dávno intenzivně a poctivě připravuje, zákonodárce přijímá na poslední chvíli takto nedokonalý předpis.