Režim DPH u náhrady škody za odcizené zboží
Koordinační výbor Komory daňových poradců a Generálního finančního ředitelství nedávno posuzoval náhradu škody za odcizené zboží z pohledu DPH. Uzavřel, že náhrada škody je předmětem DPH, jsou-li splněny dvě podmínky: dojde k převodu práva nakládat s odcizeným zbožím jako vlastník na osobu odlišnou od původního vlastníka a zároveň existuje přímá souvislost mezi odcizeným zbožím a náhradou škody.
GFŘ se s předkladateli příspěvku shodlo, že krádež zboží nelze považovat za dodání zboží za úplatu v případě, kdy původnímu vlastníkovi odcizeného zboží není vzniklá škoda žádným způsobem kompenzována. Tento závěr vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-435/03 British American Tobacco International a Newman Shipping, že krádež zboží nepředstavuje „dodání zboží za protiplnění“ a jako taková tedy nemůže podléhat DPH. Důvodem bylo chybějící finanční protiplnění a skutečnost, že pachatel byl pouhým držitelem zboží bez práva nakládat s ním jako vlastník.
V příspěvku byly posuzovány další situace:
- osoba, která zboží odcizila, je odhalena, a hodnota zboží je jí předepsána k úhradě;
- vzniklá škoda je předepsána k úhradě odpovědné osobě odlišné od osoby, která zboží odcizila. V daných případech je stěžejní určit, zda dochází k dodání zboží dle zákona o DPH.
Dodáním zboží za úplatu může být i situace, kdy k protiplnění dochází na základě dohody. V případě krádeže zboží by pachatel nebo i jiná osoba odcizené zboží uhradili nebo se smluvně zavázali k jeho úhradě. Zároveň musí být splněna podmínka, že osoba odlišná od původního vlastníka zboží získá právo nakládat s odcizeným zbožím jako vlastník, tj. získá právo rozhodovat o dalším právním osudu zboží (např. v případě, že odcizené zboží je následně nalezeno, o jeho prodeji či spotřebě).
Je zřejmé, že posouzení, zda náhrada škody za odcizené zboží představuje dodání zboží za úplatu, a tedy zdanitelné plnění, bude záležet na smluvním ujednání. V případě, kdy vyplacená náhrada za odcizené zboží vyplývá z pojistné smlouvy nebo jiného odpovědnostního vztahu, nebude náhrada představovat úplatu za dodání zboží, pokud nebude právo nakládat s odcizeným zbožím jako vlastník převedeno na jinou osobu (např. na pojišťovnu, na skladovatele). Důvodem je, že přechod vlastnictví určuje, zda náhrada v dané situaci bude předmětem daně či nikoli.
Pro účely klasifikace krádeže jako dodání zboží za úplatu není rozhodující, zda náhradu za odcizené zboží vyplácí poškozenému pachatel nebo jiná osoba. Rozhodující je skutečnost, zda vzájemnou dohodou bylo právo nakládat se zbožím jako vlastník převedeno na jinou osobu a zda obdržená náhrada představuje přímou protihodnotu za toto dodání.
Pokud náhrada za odcizené zboží není považovaná za dodání zboží za úplatu, musí původní vlastník zboží řešit, zda je nutné provést úpravu nebo vyrovnání původně uplatněného nároku na odpočet DPH. Musí tak postupovat v souladu s informací GFŘ. Bude-li schopen doložit skutečnosti uvedené v informaci (například vznik manka do výše přirozeného úbytku, potvrzení Policie ČR), vyrovnání či úpravu odpočtu DPH neprovádí. V opačném případě musí vyrovnání či úpravu odpočtu provést.
Pro úplnost GFŘ uvádí, že nárok na odpočet u přijatého zdanitelného plnění nevzniká, pokud plátce není schopen prokázat, k jakému účelu bylo dané zboží použito. Tudíž osoba poskytující náhradu za odcizené zboží musí nejen prokázat, že přijala zdanitelné plnění, ale také, jak takové plnění použila.
Na základě závěrů přijatých v KOOV doporučujeme náhradu škody vždy posuzovat dle smluvního ujednání a způsobu nakládaní s odcizeným zbožím.